15. února se sportovní hala Datart proměnila v bouřlivé místo plné barevných obličejů, death jazzu a maorského tance Haka Firepower, když do Zlína dorazilo turné Avatar „Don’t Go In The Forest“ s nekompromisní silou norských Agabas a Alien Weaponry z Nového Zélandu.

Syrovým zvukem, který smazal hranici mezi pódiem a hledištěm, zahájili večer Agabas. Vypadali jako úplně normální metalová kapela… a přece. Co sakra dělal ten saxofon uprostřed toho všeho? Brzy publikum dostalo odpověď, protože Agabas se nazývá „death jazz“ a do svého death metalového zvuku začleňuje jazzové prvky.

Ti, kteří Agabas slyšeli poprvé, byli tak pořádně otřeseni v základech a napínali uši po každé synkopě a atypické rytmické frázi. Nikdy jste nevěděli, co přijde po dalším taktu, a tak jste zůstali ve střehu. Zpěvák Sondre Sørensen Brønstad doslova ovládl pódium svými hlubokými growly, a to jak v přeneseném, tak doslovném smyslu.

Po té nastoupila kapela Alien Weaponry, která již tak nadšenému publiku, předvedla svou charakteristickou primitivní přítomnost a kulturně nabitý thrash metal. Novozélandské trio, které mísí te reo māori a angličtinu, předvedlo divoký, monstrózně plný živý zvuk, který je neuvěřitelný pro pouhé tříčlenné seskupení. Vystoupen Alien Weaponry bylo perfektním zahřátím na to, co následovalo.

A pak, přicházejí. Scéna pro Avatar s neuvěřitelným osvětlením, propracovanými rekvizitami a bicí soupravou, která se rozdělovala na dvě pohyblivé poloviny a dramaticky klouzala po jevišti. Kapela Avatar, kterou jako teenageři založili John Alfredsson a Jonas Jarlsby a ke kterým se později přidali Johannes Eckerström, Henrik Sandelin a Simon Andersson, předváděla divadelní vystoupení, které plně potvrdilo jejich pověst jedné z nejzajímavějších metalových kapel.

Vystoupení, které zahrnovalo skladby z jejich nejnovějšího alba i oblíbené hity jako Hail the Apocalypse, nabídlo úžasný hlasový rozsah a magnetickou přítomnost frontmana Johannese Eckerströma. Mezi vrcholy setu patří Captain Goat, The Dirt I’m Buried In, Smells Like a Freakshow a Hail the Apocalypse.

Avatar, znepokojivě brutální, ale zároveň rafinovaný, vyvažoval drtivou těžkost divadelním šarmem a proměňoval metal v narativní performativní umění. Eckerströmovo charisma bylo mimořádné, mezi písněmi komunikoval s publikem a vtahoval ho hlouběji do chaosu.

Byla to nonstop, vysoce intenzivní podívaná poháněná propracovanou scénografií, choreografovým osvětlením a kontrolovaným chaosem neodolatelně přitahující diváky k pódiu od začátku do konce.