Forum Karlín zažilo nezapomenutelný večer, když se na pódiu sešly dvě největší hvězdy symfonického metalu – nizozemští titáni Epica a švédská kapela Amaranthe a nabídly publiku noc plnou strhujících vokálů a drtivých riffů. Tón této velkolepé show udala bývalá frontmanka Delain Charlotte Wessels.
Napjaté rozhovory a ten typický okamžik těsně před první notou. Forum Karlín vibrovalo už dlouho předtím, než zazněl první kytarový riff – ta zvláštní směsice očekávání a vzrušení, kterou dokážou vyvolat jen ty nejlepší koncertní večery. 21. březen byl jedním z těch večerů s jasnou hierarchií, ale s neobvyklým konceptem. Dva headlineři, dva zvukové světy a dvě kapely sdílející pódium na zcela rovnocenné úrovni. A když se setkají dva metalové světy, někdy vzniká třetí.
Na jedné straně Epica, nizozemští mistři symfonického metalu, spojující orchestrální monumentálnost s progresivní tvrdostí a v průběhu let se vypracovali na jedno z nejvlivnějších jmen v tomto žánru. Na druhé straně švédská kapela Amaranthe, skupina, která si vytvořila zcela vlastní hybridní styl. Moderní, digitální, futuristický.
Než však mohla tato dvojitá bouře propuknout, patřilo pódium nejprve umělkyni, kterou mnozí fanoušci dobře znají. Charlotte Wessels, dlouholetá frontmanka symfonicko-metalové kapely Delain, si se svým aktuálním projektem The Obsession vytvořila vlastní hudební svět. Její písně se pohybují na pomezí temného popu, atmosférického rocku a filmového metalu. Jsou osobní, emotivní, někdy křehké a často provázené tichou melancholií – jindy zase překvapivě silné.
Zatímco se Forum Karlín plnilo, Charlotte Wessels provázela publikum svými prvními písněmi svým hřejivým hlasem. Večer začal skladbami „Chasing Sunsets“ a „Dopamine“. Následovaly skladby „The Crying Room“ a „Soft Revolution“, které vytvořily temnou, téměř hypnotickou atmosféru. Mnozí diváci pozorně naslouchali – byl to vzácný okamžik klidu, než se večer stal mnohem hlučnějším. Na závěr skladby „After Us, The Flood“ a „The Exorcism“ opět umocnily emocionální dopad celého vystoupení, které k tomuto večeru perfektně sedělo.
Po rychlém přestavování pódia nastupují jako spoluhlavní hvězdy Amaranthe a okamžitě to rozjedou. Koncert zahajuje skladba „Fearless“ a laserové paprsky prořezávají hustý kouř, jako by se samotný sál rozřezával na kusy. Následovaly skladby „Viral“ a „Digital World“. Charakteristická souhra mezi vzletným čistým zpěvem Elize Ryd, melodickými linkami Nilse Molina a drsným growlingem Mikaela Sehlina vytváří mohutnou zvukovou stěnu.
Jeviště působí apokalypticky, kamenné konstrukce, dystopická kulisa, která by se neztratila ani na koncertě Bring Me The Horizon, a kouř, který pohltí celou kapelu. Během skladeb „Damnation Flame“ a „Maximize“ se dva zpěváci stáhnou na vyvýšené plošiny v zadní části pódia, kde se tyčí nad davem a střídají čistý zpěv s drsným growlingem. Působí to mohutně, teatrálně a naprosto dokonale. Je tu ale i prostor k nadechnutí. „Strong“ na chvíli vše zjednoduší a Elize Ryd předvede sólové vystoupení, které se prořezává přímo skrz hluk. V polovině se k ní připojí zbytek kapely a skladbu kousek po kousku znovu sestaví. Interakce je bouřlivá.
Během „PvP“ se ve foru ozývá sborové tleskání a dav skanduje. Skladba „Boom!1“ doslova splňuje to, co slibuje její název. V písni „The Catalyst“ se v plné síle vrací lasery, zatímco skladba „Re-Vision“ se vydává směrem k poněkud nečekaným elektronickým melodiím, aniž by ztratila na své dravosti. „Chaos Theory“ se valí halou, než se publikum dočká jednoho z více divadelních momentů setu. Pohádková melodie vedená flétnou ohlašuje začátek skladby „Amaranthine“, při které na pódiu vystupuje sama Elize. Po úvodním refrénu se kapela vrací v plné síle. Od té chvíle je to plný plyn, žádné brzdy. „Archangel“ začíná ponurým kostelním zpěvem, zatímco shora se snáší paprsky světla.
V jednu chvíli, těsně před posledními písničkami v jejich setu, se kapela ptá publika, jak hlasitě dokáže 4 000 lidí křičet, dav propukne v hlasitý, synchronizovaný výkřik. „Dobře, díky, teď se můžeme osprchovat a jít domů,“ říká Nils sarkasticky. Pak se výkřiky mění v pískot. „Oh, chcete ještě?“ Je to poslední věc, kterou stihne říct, než bubeník spustí intro We Will Rock You. Ale není to Queen, je to „That Song“. Dav tleská do známého rytmu. Kapela uzavírá svůj epický set písní „Drop Dead Cynical“.
Když světla opět zhasla, v sále se najednou rozhostilo hmatatelné napětí. Po jevišti se rozprostřela mlha, sálem se nesly orchestrální tóny, Simone Simons stojí na vrcholu pódia, zahalená do černého krajkového závoje, ladně se pohupující ze strany na stranu, a otevírá koncert skladbou Apparition. Silný úvod, který okamžitě dal jasně najevo že Epica dnes přišla ovládnout karlínský multifunkční sál.
Hned na to navázala skladba „Cross the Divide“, jejíž hnací kytary a hymnový refrén okamžitě strhly dav. A fotopit se najednou stal těsným, když Simone Simons vystoupila na okraj pódia a první řady úplně zešílely. S „Martyr of the Free Word“ přišel první opravdový nářez večera. Riffy se prořezávaly sálem, zatímco Simone Simons se zdánlivě bez námahy vznášela nad stěnou kytar. Poté skladba „Eye of the Storm“ ještě více zrychlila tempo – brutální směs orchestrální velkoleposti a metalové síly. Později skladby „Unleashed“ a „Never Enough“ přinesly první velký moment pro společné zpívání.
Překvapení přichází s písní „Sirens – of Blood and Water“, kdy se k Simone na pódiu přidávají Charlotte Wessels a Elize Ryd. Tři ženy, oblečené v elegantních dlouhých plesových šatech, zaplňují celý sál svými hlasy a všechny ohromují. Následuje „Tides of Time“ s několika srdečnými klavírními tóny, které proměňují Forum Karlín v moře zářících světel. Skladby „The Grand Saga of Existence“ a „Cry for the Moon“ ještě umocnily epickou, filmovou atmosféru a vybudovaly napětí, až skladby „Fight to Survive“ a „The Last Crusade“ nakonec odhalily plnou sílu kapely Epica.
Epica ohromila orchestrální velkolepostí, monumentálními aranžemi a hlasem, který bez námahy převyšoval každou kytarovou stěnu. Amaranthe naopak předvedla moderní metalovou párty s futuristickým nábojem, elektronickými beaty a neustálým výbuchem energie. Nakonec to byl večer, který ukázal, jak všestranný moderní metal může být. Nebo jednoduše řečeno – jaká to byla skvělá noc! Vše pod záštitou agentury PRAGOKONCERT BOHEMIA, a.s.
