Legendární shock rocker Alice Cooper se k nám vrací opakovaně. Tentokrát zavítal do Plzně, v poslední červnový den a příznačně při úplňku. Energie jeho i kapely složené ze skvělých muzikantů byla neskutečná. Není divu, že je o něj i po 60 letech na scéně obrovský zájem.
Na úvod večera vystoupili hambursko-pražští vampýři Florian Grey. Už na tohoto speciálního hosta bylo v Logspeed Aréně hodně plno. Německo-český kvartet se po loňském vystoupení v pražském Rock Café a před pár dny na Basinfirefestu představil na velkém pódiu, kde mu to slušelo a na lidi fungovalo minimálně stejně dobře jako v klubu.
To je tak, když spojíte výborné české muzikanty s charismatickým německým frontmanem, přidáte k tomu silné songy a pódiovou prezentaci na úrovni. Florianovy hlasové hloubky s Tomovými vokály jsou blaho pro uši, Tomovy kytarové vyhrávky a sóla nepřeslechnete ani nepřehlédnete a Andyho bicí a Dominikova basa tomu všemu dávají pořádné koule. Publikum bylo s výběrovým setem téhle goth rockové party evidentně spokojené. Přesně tak, jak si to zaslouží.
Po necelé půlhodině přišel na řadu úctyhodný shock rocker Alice Cooper. Pozor na něj, je nebezpečný. Když ho společně s jeho kapelou pozorujete, posloucháte a celkově navnímáváte, absolutně vás vtáhne do děje, vizuálně i zvukově, a jste v pasti. Do takovéto pasti se ale chcete nechat chytit a co nejvíc se zapojit do hry – zpívat s kapelou, tleskat, hrozit, tančit, podupávat do rytmu…. cokoli. Co se děje na pódiu, je strhující.
Od samého začátku show doprovázely ohně, tematické kulisy a barvy, projekce na plátně působící 3D dojmem, hororové a šokující scénky, včetně utínání hlavy gilotinou či probodnutí fotografa, atmosféru dokreslující a podtrhující hra světel. Alice Cooper a spol, z něhož muže „překvapivě“ zaujala hlavně kytaristka, totiž v podstatě předvádí i malá divadelní představení. Byli jsme na koncertě, pojďme si říct, že zvuk byl jak se patří hutný, hlasitý, čistý, pulzující.
Jak už to u tvůrců velkých rockových hitů bývá, největší ohlas u publika měly právě ony. Konkrétně Spark in the Dark, No More Mr. Nice Guy, House of Fire, Feed My Frankenstein, Hey Stoopid, Poison a pak přídavkové School’s Out s úryvkem z Another Brick In the Wall od Pink Floyd a Smells Like Teen Spirit (ano, Mr. Alice Cooper coveruje Nirvanu). Celkově zaznělo 22 písní a všechny stály za to.
Po plzeňském vystoupení Alice Coopera, viděla jsem ho po spoustě let a celkově teprve podruhé, hodlám využít každou příští příležitost. Ne snad, že bych měla obavu o Mr. Coopera, který je jedním z těch rockových úkazů, jež nás všechny přežijí, ale povznášející energie jeho koncertu je tak jedinečná, že ji člověku do žil nedokáže vlít nic jiného.
