Je to téma, které už léta vyvolává diskuse na koncertních pódiích: smartphony na koncertech. Zatímco někteří fanoušci chtějí zachytit každý okamžik, jiní se tím cítí výrazně rušeni. Nyní se k tomu jasně vyjádřila metalová legenda Udo Dirkschneider a jeho postoj překvapil.
V rozhovoru pro „Heavy Metal On Line“ bývalý frontman Accept, Udo Dirkschneider otevřeně hovoří o tom, jak situaci vnímá z pohledu hudebníka. Mezi porozuměním, kritikou a jistou lhostejností je zřejmé, že koncertní kultura prochází změnou.
Používání smartphonů na koncertech už dávno není jen trendem. Pro mnoho návštěvníků je dnes samozřejmostí natáčet videa, pořizovat fotografie a sdílet zážitky z večera přímo online. Právě to však stále častěji vyvolává napětí. Zatímco někteří fanoušci si chtějí uchovat vzpomínky, jiní se cítí výrazně rušeni. Zvednuté displeje brání ve výhledu, odvádějí pozornost a znatelně mění atmosféru živého koncertu.
Zejména na metalové scéně, kde hrají velkou roli autenticita a bezprostřední energie, se debata o smartphonech vede obzvláště intenzivně. Dirkschneider sám chápe obě strany. Na jedné straně projevuje pochopení pro fanoušky, kteří chtějí své zážitky zdokumentovat. Na druhé straně však vyslovuje i jasnou kritiku.
Jeho slova jsou jasná: Mnoho lidí si koncert vůbec neužije, protože neustále koukají do svých smartphonů. Pro něj se proto nabízí jednoduchá otázka: Proč si prostě ten okamžik neužít? Navzdory této kritice zůstává jeho postoj uvolněný. Odmítá plošný zákaz. Místo toho akceptuje realitu moderních koncertů, do nichž jsou smartphony již dávno pevně integrovány.
Pohled na jiné kapely ukazuje, že ne všichni umělci reagují tak klidně. Udo Dirkschneider například zmiňuje koncert skupiny Ghost, na kterém byly smartphony zcela zakázány – jak jsme již informovali. Návštěvníci museli svá zařízení uložit do speciálních pouzder Yondr. Kdo přesto natáčel, byl důsledně vyveden z haly.
Také Iron Maiden již zaujaly jasný postoj. Kapela aktivně žádá své fanoušky, aby se během koncertů zdrželi nadměrného používání mobilních telefonů, aby se zlepšil zážitek z živého vystoupení pro všechny. Tyto odlišné přístupy ukazují, že jednotné řešení zatím neexistuje
Úplný zákaz mobilních telefonů zní pro mnoho fanoušků na první pohled lákavě. Méně rozptýlení, lepší výhled a intenzivnější atmosféra. V praxi však tento model přináší značné výzvy. Dirkschneider poukazuje na klíčový bod: logistiku. Kontrola tisíců návštěvníků, sběr smartphonů a jejich bezpečné uložení vyžaduje enormní úsilí. Navíc vyvstává otázka odpovědnosti v případě ztráty nebo poškození zařízení.
Roli hrají i nouzové situace. Mnoho lidí chce mít v případě nouze svůj mobilní telefon vždy po ruce. Řešení jako tašky Yondr jsou technicky zajímavá, ale ne pro každou akci snadno realizovatelná. Dalším důležitým aspektem je role sociálních médií. Platformy jako YouTube, Instagram nebo TikTok zajišťují, že se záznamy z koncertů během chvilky šíří po celém světě.
Pro kapely to může být zároveň prokletím i příležitostí. Na jedné straně ztrácejí exkluzivní živé momenty na jedinečnosti. Na druhé straně vzniká bezplatný dosah. Dirkschneider v tom vidí zajímavou výhodu: neustálé nahrávání zvyšuje tlak na umělce, aby podávali konstantně vysoké výkony. Chyby už nezůstanou v koncertním sále – skončí online a jsou trvale viditelné. Právě to může kapely motivovat k ještě většímu úsilí.
Tento pohled se výrazně liší od často čistě negativní diskuse. Místo toho, aby Udo Dirkschneider vnímal smartphony pouze jako rušivý faktor, uznává jejich vliv na kvalitu živých vystoupení. Pokud je každé vystoupení potenciálně zaznamenáno a sdíleno, automaticky stoupají očekávání. Pro hudebníky to znamená méně prostoru pro slabiny, větší důraz na preciznost a energii.
V jistém smyslu tedy kultura smartphonů mění i samotné vystoupení. Intenzivní, jedinečný zážitek v přítomném okamžiku, nebo událost, která zároveň slouží jako obsah pro sociální sítě? Realita ukazuje, že obojí se již dávno prolíná. Zatímco někteří fanoušci se vědomě vzdávají svých mobilních telefonů, jiní v nich vidí nedílnou součást své návštěvy koncertu.
Udo Dirkschneider tento vývoj přijímá pragmaticky. Pro něj je jedno jisté:: časy se změnily – a koncertní kultura se mění s nimi.
