Radikální změna v obsazení The Sextones
Pokračování ve výběru z mistrně sepsaných vzpomínek zpěváka a kytaristy Jindry Vobořila – Kapitola XXV.
Obsazení The Sextones se nakonec radikálně změnilo. Objevil se tu – ani nevím, jak – kytarista Jirka Stée, který dokonce přinesl první vlastní písničky, na které jsem byl nucen udělat takové naivní anglické texty. Jednu z nich mám dokonce zachovanou v podobě magnetofonové nahrávky a jmenuje se „Pay My Bill“. Zkoušeli jsme buď v agiťáku v Bořivojce na Žižkově, nebo doma u Pepy Vítka-Skřítka v Podolí. Pepa měl pro sebe celé podkroví a jeho rodiče byli tolerantní lidé. Skřítkův otec byl barrandovský fotograf a občas nám udělal skvělé fotky. Rád experimentoval a tak jsme díky němu měli takové umělecké dvojexpozice, čímž se v té době asi nikdo jiný nemohl pochlubit.
V Motorletu jsem se seznámil s kytaristou Iljou Bartoškem, synem komunistického spisovatele Ilji Bárta. Ilja se učil soustružníkem a během učení se připravil na studium konzervatoře. Bartoškovi bydleli ve vile na Malvazinkách, hned vedle prezidenta Novotného. Pan Bárt byl s Novotným dokonce kamarád a byli spolu snad i za války v koncentračním táboře.
Ilja hrál výborně na klasickou kytaru, se kterou se pak skvěle uplatnil ve folkových projektech Vosy, nebo Bartošek a Dymič. Párkrát si s námi na Žižkově zazkoušel, ale pak bohužel náhle a nečekaně zemřel na rakovinu – bylo mu pouhých 18 let. Nedlouho na to zemřel na leukémii i můj nejlepší kamarád Mikoláš Meny Kaminský. Bylo to o prázdninách, bezprostředně po tom, co dokončil střední školu – bylo mu pouhých 19 let.
Občas jsme se Skřítkem jeli do Mokropes na Kazín a párkrát jsme se tu potkali se zpěvákem Hells Devils Mílou Vokurkou, neboli Redy Kirkenem. Zjistili jsme, že by nám to dohromady docela šlo a tak jsme plánovali nějaký společný projekt. Scházeli jsme se v hospodě Pod Petřínem, kde nosil pivo sklerotický číšník, takže tady všichni statečně umazávali čárky z tácků a nic se kupodivu nedělo. Tady platilo heslo – kdo nemaže, není kamarád.
S Redym jsme si zazkoušeli i u Vítků a hned jsme viděli, že máme společné lásky – The Kinks a The Searchers. Krásně nám spolu šel dvojhas od The Kinks – Too Much On My Mind. Postupem času šlo ale všechno do ztracena a Redyho jsem potkal až později, kdy už byl hvězdou kapely Komety.
Náš bubeník Dan Černý byl mimo jiné i zručným dřevomodelářem a nabídl mi jednou, že mi předělá mojí basskytaru Jolana Basora na nějaký modernější vzhled. Snížil její tlouštku o polovinu a přidal druhý výřez, čím získala atraktivní vzhled. Navíc jí nastříkal na bleděmodro. Měla jen jeden snímač a vypadala docela atraktivně. Na zvuku jí to ovšem nepřidalo.
Na fotografii – Ilja Bartošek, Jindra Vobořil, Dan Černý a Honza Douda.
Čtěte také Nahlédnutí do paměti zpěváka a kytaristy Jindry Vobořila XII.
