Začínáte hrát na kytaru nebo už máte základy za sebou? Exkluzivně jsme pro vás připravil serii kytarových rad a tipů od kovaného rockera Jiřího Špalka!
#4 Elekrické kytary
Elektrická (nebo správněji elektrofonická) kytara je druh kytary, u které chvění kovových strun převádí elektromagnetické snímače na elektrický proud, který je z kytary veden do zesilovače. Vzhledem k tomu, že u těchto kytar není kladen důraz na rezonanci (nepotřebuje korpus k rezonanci tónů), vyrábějí se v široké škále tvarů. Nicméně i tady alespoň zčásti platí, že tělo se stále vyrábí ze dřeva a jeho kvalita a druh má dopad na výsledný zvuk nástroje a počet a druh dřev ovlivňuje tónové zabarvení nástroje. Obecně mohou být kytary lepeny z několika desek různých dřev, nebo mohou být zhotoveny z masívu. Na druhou stranu, potřebné chvění strun a tím vytvoření kvalitního elektromagnetického pole lze dosáhnout i za použití jiných materiálů než je dřevo, takže na trhu se objevují i kytary vyrobené z plastů.
Mezi nejobvyklejší patří tvary Les Paul, SG, Stratocaster, Superstrat a Telecaster. Mezi další oblíbené tvary patří například Firebird, nebo mezi hráči tvrdších stylů tvary Explorer, Flying, nebo Butterfly. Existuje ještě celá řada „standardních“ tvarů a jejich různých mutací a platí, že fantazii výrobců se meze nekladou. Některé ručně vyráběné kytary jsou skvělými uměleckými řezbářskými díly.
Zůstaneme-li u tradičních elektrických kytar a materiálů, jsou pro některé typy charakteristické určité materiály. Kupříkladu kytary typu Les Paul, nebo SG používají obvykle mahagonové dřevo v kombinaci s dalším dřevem (lípa, olše, javor, jasan), na hmatník je obvykle používán palisandr nebo dub. Tyto kytary bývají nejčastěji osazeny snímači humbucker, což jim dodává velmi hutný, ale také mírně komorně laděný zvuk a zabarvení.
Kytary typu Telecaster a Stratocaster jsou obvykle vyrobeny z olše, jasanu nebo jiných lehčích dřevin. Navíc kytary těchto typů bývají obvykle menší a lehčího tvaru oproti masivním Les Paul, nebo SG. Tyto kytary mají také vyšší a ostřejší tón a jsou na nich hojně používané single coil snímače, nebo kombinace single coil – single coil – humbucker, nebo humbucker – single coil – humbucker, nebo 3× single coil. (O snímačích bude řeč v dalším dílu).
Krky elektrických kytar jsou k tělu připevněny buď šrouby, nebo jsou přilepeny. Třetí možností je tzv. průchozí krk, který je vyroben buď z masívu, nebo z vrstveného dřeva, prochází celou délkou kytary a je doplněn o dřevěná „křídla“, přidaná po stranách. (Tato varianta je obvykle provázena vyšší cenou).
Mezi kytaristy vládne věčný spor o tom, který ze způsobů připevnění krku je nejlepší. Všechny varianty mají své plusy a mínusy, ale dle mého názoru z užitného hlediska připevnění krku nehraje roli a z praktického hlediska lze šroubovaný krk, jako u jediné z uvedených tří variant, při poškození lehce vyměnit.
Samostatnou kapitolu tvoří lubové a pololubové kytary, které jsou typické pro hudební styly jazz, soul a jim podobné. Z konstrukčního hlediska jde o elektrické kytary (mají snímače i ovládací prvky), které ovšem nemají masivní tělo, ale tělo je naopak duté s rezonančními otvory, typicky ve tvaru „f“. Tyto kytary se vyznačují trochu zastřenějším zvukem, který je typický pro jazzovou kytaru.
V dnešní době jsou poměrně běžně používané vícestrunné elektrické kytary. Nejběžnější jsou sedmistrunné, ale standardně jsou v prodeji i osmi, devíti a dvanácti strunné.
Zvláštní kapitolu tvoří barytonové kytary. To je druh kytar s delší mensurou (hmatníkem), které se ladí níž oproti klasické kytaře. Zatímco klasická kytara má standardně ladění strun E A d g h e1, pro barytonovou kytaru je typické ladění o čistou kvartu níž.
V sedmdesátých letech byly v módě, a dodnes jsou občas k vidění kytary se dvěma krky (double neck guitar), které mají obvykle na spodním krku standardních šest strun a na vyšším krku strun dvanáct, laděných jako klasická dvanáctistrunná akustická kytara.
Jak jsem již psal výše, elektrické kytary nabízí v podstatě neomezené možnosti experimentování s konstrukcí, tvary, ale i s různými kombinacemi funkcí, takže se na trhu v sedmdesátých letech objevily kytary se zabudovanými efekty, syntezátorové a MIDI (Musical Instrument Digital Interface) kytary a podobně, avšak tyto různé hybridy mezi kytaristy příliš velkou odezvu nenašly.
Pozn. V případě že by jste měli na Jirku Špalka konkrétní dotaz tak ho směřujte do komentářů, rád vám na něj odpoví.