SPIRITBOX v Praze představili svou energickou show!

25. září 2026 jsme navštívili pražskou zastávku turné  „Tsunami Sea“ skupiny SPIRITBOX, kde Courtney LaPlante a spol. předvedli ambice, které odpovídají rozsahu jejich vystoupení.

Než padla opona, zářili čtyři obrovské siluety kymácejí se a vynořují se za látkou jako něco vykouzleného z jiného světa. Byl to brilantní divadelní prvek, který sem skvěle zapadl. Spiritbox si dali jméno podle přístroje, o kterém vyšetřovatelé paranormálních jevů věří, že dokáže vyvolávat vzkazy od mrtvých, a na pár vteřin to v pražském foru Karlín opravdu vypadalo, jako by se chystali něco vyvolat.

Pak opona spadla, ozval se výkřik, který by mohl odloupnout barvu ze stěn, a Courtney LaPlante se svou kapelou už byla v plném proudu písně, ještě než jásot vůbec dosáhl vrcholu. Večer ve Foru Karlín v rámci série RFP Concerts začal – a stojí za to jasně říci, co toto turné představuje. Kapela, která ještě nedávno zadávala data do počítače, aby se uživila, nyní díky dvěma albům a ryzímu, nekompromisnímu skladatelskému umění plní sály této velikosti.

Předkapelami koncertu skupiny Spiritbox  byli Jinjer, známí svými zubatými riffy a nadlidskou vokální kontrolou Tatiany Shmayluk, a Dying Wish, kteří s opravdovým přesvědčením plní nevděčnou úlohu rozproudit arénu. Oba si to zasloužili.

Courtney LaPlante vychází na pódium a následující hodinu a půl dělá něco, co v metalu stále, nějakým způsobem, není klišé, dokáže, aby výkřik i šepot zněly jako stejný nástroj. Fata Morgana otevírá koncert na plné obrátky, plná djentového groovu a obrazů přeludu, než skladby Black Rainbow a Perfect Soul ukážou dva póly, mezi nimiž LaPlante balancuje – v jedné větě si trhá hrdlo, v další je lehká jako pírko, často v jednom dechu.

Cellar Door je stále tou správnou volbou pro každého, kdo chce slyšet, čeho je její křik skutečně schopen, a dopadá to jako rána do břicha. Spiritbox jsou zajímaví – a občas i kontroverzní – právě tím, jak přirozeně vpouštějí popové vlivy zadními vrátky.

Skladby „The Void“ i „Jaded“ se přiklánějí k kouřovému zvuku s prvky R&B, který by na papíře zněl absurdně, ale v sále vůbec ne; „Circle With Me“ má takové hluboké, reverbem nasáklé bicí, které by se neztratily ani na desce Kate Bush, a to vše podánou kapelou, která se dokáže v mžiku otočit a srazit vás k zemi skladbou „Soft Spine“. Je to chůze po laně mezi arénovým metalem a něčím, co se blíží art-popu, a díky produkci tohoto turné, plné drtivých basů a ostrých vizuálních efektů, se jim to málokdy vymkne z rukou.

Atmosférická skladba „Tsunami Sea Poem“ plynule přechází do titulní skladby samotné, která je pro album „Tsunami Sea“ něčím jako úvodní tezí: celá koncepce alba – přílivy, topení se a přitažlivost místa, které nedokážete úplně opustit – vychází z LaPlanteova vlastního vyprávění o tom, jak vyrůstal v izolaci na ostrově Vancouver. Není těžké tu tíhu pocítit i bez jediného úvodního slova.

„Holy Roller“ dělá to, co vždycky – promění prostory v jeden obrovský, radostný chaos – a Zev Rose si užije svůj moment slávy v bubenickém sólu, které není jen samolibou exhibicí, ale spíše připomínkou toho, proč je právě on v současnosti jedním z nejnápaditějších hráčů v tomto žánru.

Skladby „Sew Me Up“, „Crystal Roses“ a „Ride the Wave“ posouvají atmosféru směrem k jemnější, elektronicky laděné části alba: LaPlantentin hlas s Auto-Tune v písni „Crystal Roses“ je jediným momentem dnešního večera, který rozdělil publikum, i když se dá těžko popřít, že se k sálu této velikosti hodí. Zbrusu nový singl „Mourning“ uzavírá set v těžším a hutnějším provedení než jeho studiová verze – jde spíše o závěr, který vás pořádně prověří, než o vítězný okruh.

Když vidíte, jak Spiritbox ovládají prostory této velikosti, a to po spolupráci s Megan Thee Stallion a s již zajištěným předskakováním pro Linkin Park na stadionu Wembley, je těžké cítit něco jiného než to, že se jedná o kapelu, která si zasloužila každý centimetr pódia, na kterém stojí – a jejich vzestup ještě zdaleka nekončí.

Pro ty, kteří hledají elektrizující živý zážitek, který posouvá hranice těžké hudby, je Spiritbox bezpochyby kapelou, kterou stojí za to sledovat.

FOTOKREDIT
Zanechte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Budeme předpokládat, že s tím souhlasíte. Přijmout Číst více...