Začínáte hrát na kytaru nebo už máte základy za sebou? Exkluzivně jsme pro vás připravil serii kytarových rad a tipů od kovaného rockera Jiřího Špalka!
#10 Údržba nástrojů – Závěrečný díl
Jako každý nástroj, i kytara vyžaduje důslednou péči. Kytaru je tedy dobré jednou za čas nechat seřídit odborníkem – kytarářem, avšak běžnou provozní údržbu nástroje provádí sám hráč. K tomu je zapotřebí mít stále po ruce potřebné nářadí a čistící prostředky pro údržbu strun, hardware a těla vašeho nástroje.
Nářadí je potřebné pro různá běžná seřizování kytary, výměnu strun a podobně. Je zapotřebí mít k dispozici všechny velikosti inbusových klíčů pro všechny inbusové šrouby, které se na kytaře nachází (především pro povolování a utahování kamenů zámků, kobylkových kamenů pro ukotvení strun v kobylce, pro povolení kamenů při seřizování oktáv a seřizování krku). U různých kytar jsou navíc zapotřebí různé křížové, nebo ploché šroubováky (např. pro seřizování vzdálenosti snímačů od strun, výšky dohmatu apod.). Na trhu jsou k dostání univerzální sady klíčů, které by měly pokrýt všechny potřebné standardní velikosti, někteří výrobci přidávají nářadí rovnou ke kytarám. Dalším vhodným nářadím jsou štípací kleště (pokud nejsou součástí třeba navíječe strun – viz 9. díl) na odstranění přebytečných částí strun po jejich natažení.
Čištění je základem správné údržby nástroje.
Abychom prodloužili životnost strun, je vhodné je po hraní očistit, protože špína, mastnota a pot, které se usazují zejména v závitech vinutí, jsou největším nepřítelem strun (obzvláště nylonových). I proto by mělo být samozřejmostí, že bychom před samotnou hrou měli dbát na omyté a důkladně osušené ruce. Čištění a leštění strun lze provádět speciálním
přípravkem (jemná tkanina na rukojeti), ale plně postačí i čistý, jemný, suchý hadřík, kterým struny po celé jejich délce vyčistíme. Důležité je, aby hadřík byl z materiálu, který nezanechává na strunách žádné kousky vláken či jiné zbytky.
Struny je třeba čistit sice důkladně, ale opatrně, protože u vinutých strun můžete snadno strhnout ovinutí. Struny by se měly měnit vždy nejpozději, když se na vinutých strunách začne projevovat zploštění v místech nad pražci, nebo pokud se na nich objeví rez. Někteří kytaristé, v rámci zachování perfektního zvuku, mění struny před každým koncertem. Při výměně strun doporučuji struny nadladit o půltón až celý tón na cca 24 hodin, a teprve potom struny naladit do správné výšky. Odpadne tím z velké části několikadenní proces postupného vytahování strun a neustálého dolaďování.
Při každé výměně strun bychom měli „holý“ hmatník důkladně vyčistit a vyleštit, odstranit veškerou špínu z pražců a z míst, kam se s nataženými strunami nedostaneme. Nejvíce nečistot se usazuje v těsném okolí pražců a těmto místům je tedy potřeba věnovat při čištění zvýšenou pozornost. Na čištění a napouštění povrchu hmatníku lze použít speciální přípravky. Na nelakované krky doporučuji používat ty, které jsou vyrobeny ze 100% čistého bílého minerálního oleje. (Některé čistící přípravky obsahují různé přísady jako citronový olej a různá rozpouštědla, která nejsou k povrchu hmatníku tak šetrná). Na lakované hmatníky pak nejlépe čističe na bázi vosku či ve formě pasty. Pozor na přílišné napuštění hmatníku olejem, nebo voskem, může dojít i k uvolnění pražců, zvláště je-li hmatník dlouho neudržovaný a vysušený.
Pokud chcete prodloužit životnost strun a hrát snadněji techniky jako bending nebo vibrato, je nutné udržovat čistý a hladký povrch pražců. Na čištění samotných pražců je vhodné použít prostředky, které šetrně odstraňují nečistoty a oxidaci, a obnovují lesk. Důležité je použití prostředků, které neobsahují agresivní složky reagující s kovem pražců a nemají příliš velké abrazivní vlastnosti.
Pro nulté pražce a kobylky je dobré použít lubrikanty, které prodlouží životnost strun, nultých pražců a kamenů v kobylkách, zlepší stabilitu ladění a zvýší sustain. Zabraňují i korozi zmíněného hardware. Účinnost lubrikantů se měří koeficientem tření (čím nižší, tím lépe).
Veškerý kovový hardware je zapotřebí udržovat suchý, bez usazeného agresivního potu. Na to postačí jemná utěrka s dostatečnou savostí, a čištění je nejlépe provádět ihned po hraní. Zejména čištění kobylky je důležité nezanedbávat, protože právě ona je vystavena největšímu náporu agresivních vlivů, a je potřeba ji vždy vyčistit i na všech hůře přístupných místech. Zabráníme tím korozi a všem následným problémům z ní vyplývajících. Při výměně strun v mechanice s pákou doporučuji velmi jemně promazat olejem závity všech šroubů na kobylce.
Na čištění povrchu těla jsou samozřejmě na trhu speciální přípravky, ale postačí i vosk či jiný ochranný přípravek na nábytek (pozor, nepoužívat na hmatník, pouze na samotné tělo kytary!). Pro samotné vyleštění těla je nejvhodnější hadřík z mikrovláken. Mimo tohoto ošetření je důležité po každém hraní tělo otřít jemným hadříkem.
Pro odstranění drobných vrypů, škrábanců, odřenin a dalších poškození laku, jsou na trhu speciální přípravky (obvykle v názvu obsahují slovo „remover“). Pro co nejšetrnější ošetření doporučuji používat ty, které neobsahují vosk nebo silikon.
Klasické a akustické kytary je vhodné mezi hraním umístit do prostoru s optimální teplotou a vlhkostí, aby nedošlo k deformaci dřeva, nebo jeho lámání a praskání. Nedostatkem vlhkosti trpí především nástroje v panelových domech. K udržení požadované vlhkosti (optimálně mezi 45 – 55%) může posloužit zvlhčovač, který udržuje vlhkost uvnitř obalu nástroje. Nejjednodušší zvlhčovače fungují na principu pozvolného uvolňování vlhkosti, většinou z navlhčené houbičky, umístěné v plastové schránce. Dražší zařízení jsou vybavena senzorem monitorujícím vlhkost a teplotu. Aktivní zvlhčovače pak udržují vlhkost na správném procentu a v případě detekování nežádoucích podmínek, ať již vlhkosti, nebo teploty, vyšlou zprávu na mobilní telefon. Zvlhčovače se umisťují buď přímo do obalu nástroje, nebo do jeho ozvučnice.
Závěrem
Doufám, že se vám náš kytarový miniseriál líbil, a že ve zkratce shrnul nejzákladnější informace o kytarách a základních věcech okolo nich. Některých témat jsme se dotkli jen velmi okrajově, protože jejich podrobné rozebrání by vydalo na samostatnou knihu, některá jsme, vzhledem k jejich složitosti, pominuli úplně, jako například zvukové karty, Pro Tools software a práce na PC, zapojení kytar do sofistikovaných pódiových zvukových systémů sloužících celé kapele, a podobně.
Nezmiňovali jsme ani pravidla samotného nazvučení kytar při živém hraní, učební materiály atd. I o samotných kytarách a věcech s nimi přímo souvisejících by se toho dalo napsat ještě opravdu velmi mnoho, ale doufám, že tento seriál spíše posloužil k utřídění základních pojmů a nastínil alespoň základní potřeby hráčů na tento skvělý nástroj.
S přáním spousty dobré muziky
Jiří Špalek
