V polovině svého rozlučkového turné „Celebrating Life Through Death“, zavítali brazilští velikáni SEPULTURA naposledy také do České republiky. V pražském O2 universu odehráli hned dva koncerty!
Za doprovodu Jinjer, Obituary a Jesus Piece byla „oslava minulosti a přítomnosti“ od začátku do konce duši drásajícím a střeva rvoucím eposem.
Večer zahájila metalcorová formace JESUS PIECE z Filadelfie, která to, co postrádala na vytříbeném pódiu a vyladěném projevu, bohatě vynahradila chaotickou energií a nespoutaným zápalem. Jejich setlist se skládal převážně ze skladeb z alba …So Unknown z roku 2023, přičemž zejména An Offering to the Night způsobila velkolepé házení hlav. S každou další písní Jesus Piece viditelně i slyšitelně zvyšovali v O2 universum žár, zuřivost a energii . Když přišel čas na jejich závěrečnou skladbu Conjure Life, shoda publika byla jednoznačná, na Jesus Piece se vyplatilo přijít i v nekřesťansky brzkou hodinu 17:50.
Po dostatečném rozehřátí, byli na řadě američtí deathmetaloví titáni OBITUARY. Svůj set zahájili těžkou instrumentálkou Redneck Stomp, která vybídla k podupávání nohou i obyvatele baru a držitele kabátů. Když spustili Threatening Skies a vzduch prořízl ikonický growlingový vokál Johna Tardyho. S hrozivou kytarou a basou, údery do bicích a Tardyho páteřním vokálem, byl jejich set uměleckým dílem. Tardy, shrbený jako zlá čarodějnice, vypouštějící příval hrdelních skřeků na dychtivý dav, je důvodem, proč Obituary musíte vidět naživo.
Posledním supportem večera byla ukrajinská čtveřice JINJER. O jejich vzrušujícím progresivním metalovém zvuku, který někteří metalisté označují za „hudební dokonalost“, není sporu. Ve skladbách jako Teacher, Teacher! a Someone’s Daughter předvedla Tatiana Shmayluk působivou škálu svého vokálního talentu, od děsivých čistých tónů až po brutální growl, a to na pozadí jedinečných groovově těžkých melodií kapely. Možná byla očekávání od kritiky uznávaných Jinjer příliš vysoká, protože tento večer byli dobří, ale ne skvělí.
Dnešní večer byl však především o velikánech SEPULTURA. Po čtyřech desetiletích služby se tito thrash/death/groove metaloví mistři loučí s velkou slávou. Setlist byl mistrovsky sestavenou cestou napříč jejich odkazem. Začátek úvodní trilogie z alba Chaos A.D. z roku 1993 – Refuse/Resist, Territory a Slave New World – je vážnou výpovědí. Jediné, co je ještě výraznější, je přítomnost řvoucího monstra Derricka Greena. Nový bubeník Greyson Nekrutman mezitím zdatně přenášel ducha Igora Cavalery a Paulo Jr. zněl na basu stejně impozantně. Dlouholetý kytarista Andreas Kisser riffoval a sóloval stejně udatně jako vždycky a zároveň headbangoval tak silně, že si odděloval lebku od ramen.
Nejikoničtějším bubenickým momentem večera však bylo, když se nováček Sepultury a bubenický virtuóz Greyson Nekrutman ujal pozornosti a před Ratamahattou předvedl bubenické sólo. S absolutní explozí brazilských vlivů a bezbožnou duhou vokálů a riffů, které by i toho nevýraznějšího člověka přiměly vypustit bestii, to není skladba, která by potřebovala nějaký další humbuk. Zbývala jedna píseň a ani jedna duše v pětitisícovém O2 universum nedokázala odhadnout, která skladba to bude: Roots Bloody Roots. Jakmile Andreas Kisser zabrnkal na první kytarovou strunu, dav se dostal do vysokoenergetického šílenství.
Pomyšlení, že Sepulturu už nikdy v České republice nezažijeme naživo, je depresivní myšlenka (ale nikdy neříkejme nikdy, že…?). Posel Brazílie vyslal do světa poslední vzkaz a možná zamával na formálním rozloučenou, ale kořeny odkazu SEPULTURY jako jedné z hlavních sil heavy metalu se zaryly tak hluboko, že je žádný dravec nemá šanci vytrhnout.
