Ve dnech 9. – 10. 8. 2024 se v Jihlavě v mystickém areálu letního kina, uskutečnil za účasti těch nejpopulárnějších českých a slovenských rockových kapel u nás, již dvanáctý ročník rockového festivalu MAGMAFEST. Přinášíme report z druhého dne!
Druhý den festivalu Magmafest v Jihlavě začal s pořádnou dávkou rockové energie. Polední siestu narušila brněnská kapela Gate Crasher, která svou hudbou rozehřívala ještě poloprázdný amfiteátr. Fanoušci se ale na první tóny začali rychle slézat, jak kdyby je přilákala hudební siréna.
Dalším na řadě byl Aleš Brichta, legenda českého rocku, který přitáhl fanoušky jako magnet. Den před vystoupením oslavil své 65. narozeniny, což dodalo koncertu zvláštní nádech. Když zazněly hity jako „Dívka s perlami ve vlasech“ a „Jsem prý blázen jen“, zpívali snad úplně všichni, energie v publiku rozhodně nechyběla.
Dojemný moment nastal, když z backstage jeho show sledoval také Izzy z kapely Doga, který následně vyjádřil svůj obdiv k Brichtovu životnímu dílu. Na závěr zazněla píseň „Nechte vlajky vlát“, kterou s ním zpíval celý amfiteátr.
Když na pódium vtrhla kapela Doga, energie vystřelila na maximum. Jejich set plný ohnivých efektů a syrového rocku rozpálil publikum ještě více než odpolední slunce. Zahráli své hity jako „Route 66“, „Beskydy“ a „Nejsi nevinná“, při kterých dav doslova vřel. Zábavným momentem bylo, když při písni „Poletuju“ hodili mezi publikum velké nafukovací balony, které se neustále vracely na pódium kvůli větru. Tak to byl trochu boj. A pokud někdo dumal nad tím, co má Izzy pod kiltem, na konci setu to odhalil – nic.
Ze Slovenska do Jihlavy dorazila ikonická punkrocková kapela Iné Kafé. Při jejich setu slunce zrovna pálilo na stage o sto šest, takže to pánové neměli jednoduché a jejich výkon si zaslouží opravdové uznání, protože to rozhodně nebyla žádná „Růžová zahrada“, o které zpívají v jednom ze svých největších hitů.
Po krátké pauze, kterou fanoušci využili k doplnění energie a osvěžení, se na pódium přiřítila kapela Trautenberk. Jakmile zazněly první tóny, bylo jasné, že nadšení publika ani po pauze neopadlo. Tihle borci to s lidmi opravdu umí! Už při první písničce byl areál zaplněný a v kotli se pařilo o sto šest. Když kapela vystřelila konfety do davu, atmosféra ještě zhoustla. Vrcholem pak byla „wall of death“, kdy se dav rozdělil na dvě části a srazil se uprostřed – zábava pro všechny, ale záchranáři v backstage byli už ve střehu.
Celá show kulminovala písní „Netáhlo“, po které se členové kapely vydali k první řadě, aby si potřásli rukama s fanoušky a nechali se s nimi zvěčnit na fotkách. Tento osobní kontakt a vděk, který kapela projevila, jen podtrhnul, proč je Trautenberk tak oblíbený – jejich schopnost navázat skutečné spojení s publikem je tím, proč je lidi milují.
Kapela Panoptiko přišla na festival s pořádnou dávkou divadelní extravagance. V maskách připomínajících italské divadlo a s úvodní písní „Poslední tango“, předvedli svůj surrealistický sen. Baron von Telephon předvedl hudební akrobatiku, když během koncertu postupně ovládal bubny, housle, akordeón, píšťalu, klávesy a trubku – a to vše s grácií, která by mohla konkurovat i orchestru.
Neskutečný muzikantský um! Lord Panoptik se obracel na publikum s noblesou a slovy: „Velevážené arcirokerstvo, uctivě děkujeme!“ A arcirokeři odpovídali hlasitým jásotem.
Se setměním přišlo na řadu jedno z nejsilnějších jmen večera – Kreyson. Publikum se už nemohlo dočkat, a z davu se ozývalo: „Láďo, pojď!“ Hit za hitem, od „Zlatej chlapec“ po „Playboy“, se nesly vzduchem a fanoušci zpívali každé slovo. „Vzdálená“, dojemná balada, vzbudila v lidech nostalgickou vlnu emocí. Láďa dokonce se zaujetím sledoval jednoho fanouška s vynikajícím hlasem a vtipně mu slíbil, že možná jednou převezme jeho místo. Závěr koncertu patřil „Čarovné noci“, která skvěle uzavřela celý set.
Harlej, který nastoupil po Kreysonu, není potřeba nijak představovat. Před pódiem bylo doslova našlapáno. Jejich songy jako „Svařák“, „Smutku dávám sbohem“ nebo „Pověste ho vejš“ halekalo každé hrdlo v publiku. Taky jako jedna z mála kapel přidávali, protože je lidi prostě a jednoduše nepustili z pódia.
Před námi bylo poslední koncert večera – slovenská kapela Tublatanka, která je na scéně už 41 let. Ačkoliv byli připraveni včas, jejich vystoupení se kvůli technickým problémům opozdilo. Nakonec se však podařilo vše vyřešit a krátce před půlnocí se Maťo konečně objevil na scéně. Jeho energie byla jako vichřice. Po vyřešení problémů s pianem se fanoušci dočkali i hitu „Dnes“, a všechny předchozí trable byly rázem zapomenuty. A když přišla na řadu závěrečná píseň „Pravda vítězí“, její síla rezonovala celým amfiteátrem.
V dnešní době, kdy je pravda často zkreslována, působila tato skladba jako mocné připomenutí toho, co je skutečně důležité. Její poselství v sobě neslo naději a odhodlání, které festival završilo ve velkém stylu.
Úderem jedné hodiny zazněly poslední tóny a nad Jihlavou se rozprostřelo ticho – Magmafest 2024 se stal krásnou vzpomínkou a my se už teď těšíme na další ročník!
Sledujte naší Facebookovou stránku kde najdete velkou porci fotek!