Venku byl velmi ponurý a chladný večer, ale fanoušci, kteří stáli v pondělí 22. dubna ve frontě před pražským klubem Roxy a chtěli strávit večer s královskou rodinou Eurovize, si tím náladu zkazit nenechali. Lordi, přivezli do hlavního města svou směs glam rocku a heavy metalu.
Než finská monstra vstoupila na pódium, bylo potřeba vhodně zahřát dav, a jako první se o to postarali Crimson Veil. Nadpozemská scéna, která se přiléhavě koupala v éterické rudé záři, přerušovaná strašidelnými vokály Mishkina Fitzgeralda, nechala všechny v její přítomnosti. Temné vizuály kapely, dodávající vibrace pohanského rituálu, byly zosobněny vhodně atmosférickým nastudováním, které v kombinaci s emotivními strunami Hanah Piranha dokonale zapouzdřilo jejich konkrétní značku temného progresivního metalu.
Poté, s naprostým posunem v tónu, vystoupili němečtí powermetalisté All For Metal, kterým vévodí hřmotný hlas a metaforická „hora síly“, kterou je Tim „Tetzel“ Wagner, a neuvěřitelný rozsah, který zuřivě předvádí Antonio Calanna, předvedli bouřlivou show plnou údernosti. Se zvukem připomínajícím kapely jako Manowar a Brothers of Metal nás All for Metal, vzali na zábavnou vysokoenergetickou jízdu. Přestože jejich čas na pódiu byl krátký, jistě si během večera získali mnoho nových fanoušků. Když svůj set uzavřeli s Mjolnirem zvednutým do výše v Tetzelových úctyhodných rukou, dav rozhodně chtěl víc.
Nyní, když zaplněný klub hučel očekáváním, přišla na řadu hlavní událost, absolutní divadelní lahůdka, kterou jsou Lordi. Světla pohasla, a na pódium vstoupil Ralph Ruiz (divadelní herec a dlouholetý spolupracovník Lordi) v plášti a kapuci jako mnich/druid Nosferuiz. Pomalu se dostal do středu pódia a pak spustil úvodní monolog z alba 2023 Screem Writers Guild, aby představil kapelu.
Když se zbytek kapely shromáždil na pódiu a začaly se ozývat úvodní riffy, přišel dramatický nástup charismatického frontmana pana Lordiho, který se vynořil skrze oponu s vlastní groteskní tváří. Show odstartovala titulní skladbou turné, „Unliving Picture Show“, která nám připomněla, že přes veškerou šokantnost jejich kostýmů dělají Lordi opravdu zatraceně chytlavou hudbu.
Show byla nacpaná designovými kulisami.. strašák, který nepřekvapivě vyskočil během „Scarecrow“, kouřící had během „Wake the Snake“, ve tmě svítící vlčí kůže nebo useknuté končetiny. Navzdory impozantní postavě a nadživotní pódiové přítomnosti pana Lordiho dostal každý instrumentalista individuální příležitost zazářit a mezi mnoha Lordiho hity dostal vlastní tematické intermezzo.
Mana měl bubenické sólo s tématikou Hvězdných válek, doplněné o rotující basový buben a svítící paličky se světelnými meči. Hilsi s medley Jurský park na baskytaru, v němž se vrátil Ralph Ruiz, nyní převlečený za Johna Hammonda z Jurského parku. Kone měl plné ruce práce s vybrnkáváním tématu k Supermanovi Richarda Donnera; Hella hrála na klávesy mimo jiné hudbu k filmu Halloween.
Většina setu pocházela z desky Screem Writers Guild spolu s The Monsterican Dream, která letos slaví 20. výročí. Prvním z „velkých hitů“‘, byla skladba „Who’s Your Daddy?“ z alba The Arockalypse z roku 2006 a na konci setu přišel na řadu výkvět známých melodií. Když se show blížila k závěru, zazněly superchytlavé klasiky z alba Get Heavy z roku 2002 „Would You Love a Monsterman?“ a „Devil is a Loser“, při které se naplno roztočila démonická křídla pana Lordiho.
Žádný set Lordi by nebyl úplný, kdyby se nehrála „ta píseň“. Když Hella začala s úvodními tóny „Hard Rock Hallelujah“, dav byl v naprostém varu, a když se Mr. Lordi znovu objevil na pódiu se sekerou v ruce, nebylo v klubu jediného člověka, který by neměl ruce nad hlavou a neskákal spolu s touto vítěznou písní.
Když se rozsvítila světla na parketu, nastal čas, vytratit se zpět do ponurého počasí, které však nyní bylo mnohem snesitelnější díky tomu, že se všichni posledních pár hodin důkladně bavili.
