Fanoušci Powerwolf nyní přesně vědí, co mohou očekávat od každého nového LP (další kolekce známých skladeb poháněných mytickým/duchovním písničkářstvím, orchestrálními ozdobami, divokými aranžemi a uber-mužnými vokály). To je požehnání i prokletí zároveň, protože to znamená, že práce německého souboru je stejně spolehlivá jako předvídatelná, přičemž pravidelně přidávají nový materiál do své osvědčené power metalové formule, aniž by dělali mnoho pro to, aby věci otřásli.
Wake Up the Wicked – které následuje po Interludiu z roku 2023 – není výjimkou. Ve skutečnosti má dokonce téměř přesně stejnou délku a obsahuje téměř přesně stejný počet skladeb. Opět ho produkoval Joost van den Broek (Ayreon, Blind Guardian, Epica) a je stejně mocný, komplexní a uhlazený jako téměř všechno ostatní, co udělali od svého založení v roce 2004. V důsledku toho je i ta trocha inovace, která existuje, prakticky k nerozeznání, protože je pohřbena pod 95 % toho samého, co Powerwolf dělal od svého začátku.
Jsou zde však některé jasné vrcholy, z nichž v neposlední řadě je hlavní singl „1589“. Píseň se točí kolem „[skutečného] příběhu Petera Stumppa, který žil poblíž Kolína nad Rýnem v Německu v 16. století a dnes je známý jako Vlkodlak z Bedburgu.
Poté, co byl pomluven jako vlkodlak, se farmář přiznal k několika vraždám při mučení a byl krutě popraven 31. října 1589. Je to jednoduše jedna z nejchytlavějších a nejafektivnějších skladeb, které kvintet za dlouhou dobu vytvořil, s nezbytným hymnickým refrénem, sborovými zpěvy, jemnou klavírní prací a ohnivým kytarovým sólem, díky čemuž je zatraceně téměř neodolatelná.
Svérázné melodie, plná produkce a jemná ornamentika „Sinners of the Seven Seas“ je nepopiratelně přitažlivá také proto, že vtahuje diváky do relativně živého a rozvinutého světa. Stejně tak zvony a klávesy v „Kyrie Klitorem“ mu pomáhají vyniknout, stejně jako bicí se sbíječkou a hyperaktivní šestistrunná teatrálnost v „Wake Up the Wicked“.
Příjemný je i dětský sbor v „We Don’t Wanna Be No Saints“ a bližší „Vargamor“ se odlišuje jemnou keltskou instrumentací a odpovídajícím hořkosladkým zpěvem.
Přesto jsou tyto pozoruhodné doteky jako třešnička na jinak přijatelném, ale generickém dortu, protože jádro psaní písní a hraní jsou převážně tuctové. Jinde je „Bless ‚em with the Blade“ – která se vrací zpět k speed metalu alba Blessed & Possessed z roku 2015 – tak povrchní, jak si jen dokážete představit.
Následující skladby „Heretic Hunters“, „Viva Vulgata“ a „Johanka z Arku“ také z velké části spadají do stejného tábora. Bez grandiózní podívané, kterou je (abychom byli spravedliví) power metal známý, v nich prostě není mnoho podstaty nebo originality.
Wake Up the Wicked je v zásadě zábavná a působivá, protože Powerwolf pokračuje v tom, co dělá velmi dobře. Kolem jeho většinou zjevného terénu je také roztroušeno několik zřejmých vrcholů. Poslouchat ji je však také jako jíst stejnou večeři 10. noc v řadě (i když vám to stále do určité míry chutná, nemůžete si nevšimnout, jak je to bez chuti).
Skalním fanouškům se to nepochybně bude líbit – a bude jim to více síly – ale kromě hrstky speciálních okamžiků už Wake Up the Wicked slyšeli v podstatě mnohokrát.
Powerwolf vystoupí společně s Hammerfal 26. října 2024 ve sportovní hale Fortuna. Vstupenky v předprodeji zde: Powerwolf | Praha | PRAGOKONCERT BOHEMIA, a.s.