Začínáte hrát na kytaru nebo už máte základy za sebou? Exkluzivně jsme pro vás připravil serii kytarových rad a tipů od kovaného rockera Jiřího Špalka!
#9 Kytarové doplňky
Mimo nástroje, aparatury, efektů a šikovných prstů se kytarista neobejde bez dalších „drobností“, které volí podle toho, jakému nástroji a stylu hudby se věnuje.
Struny
Kytarové struny jsou dvojí: nylonové, určené pro klasické kytary, a kovové, určené pro akustické a elektrické kytary. Dnes se na trhu vyskytují i struny střevové, vyráběné dle historické receptury, avšak jde o velmi málo využívanou a nákladnou záležitost. Každá struna, ať již nylonová, či kovová, je tvořena jádrem. Struny melodické (bez vinutí), jsou tvořeny pouze tímto jádrem, struny basové (vinuté) jsou tvořeny jádrem s opředením z různých typů tenkého kovového drátu. Tón struny závisí na její váze a průměru – tloušťce. Průměr struny se standardně uvádí v tisícinách palce. Čím je tloušťka větší, tím větší je i hmotnost struny. Těžší struny však vyžadují také větší napětí k dosažení stejné výšky tónu. Silnější a tedy těžší struny vydávají hlasitější a plnější tón, ale je u nich pro hráče obtížnější je přitlačit k pražci, vytahovat je a hrát vibrato. Struny jsou v prodeji v sadách, některé prodejny prodávají i struny jednotlivé. Sady jsou označeny podle tloušťky první struny, tedy číslem, které udává tloušťku (průměr) první struny, tedy struny e1. V prodejně pak tedy chceme struny desítky (tedy tloušťka struny e1 = 0.010 palce), dvanáctky atd. V prodeji existují i hybridní sady strun, které obsahují první tři struny z nižší sady a druhé tři z vyšší. (Když tedy zakoupíte “hybridy 9-10”, znamená to struny o těchto tloušťkách: 0,009, 0.011, 0,016, 0,026, 0,036, 0,046)
U nylonových strun je jádro tvořeno obvykle nylonem, v některých případech u vinutých strun přírodním hedvábím. Na vinutí se nejčastěji používá stříbro, nebo stříbřená měď. Nevýhodou stříbřené mědi je její vcelku brzké opotřebení (oproti např. stříbru), díky čemuž mají tyto struny poměrně krátkou životnost. Naopak struny nevinuté (melodické) časem získávají lepší zvukové vlastnosti, díky tomu, že nylon se působením tahu zpevňuje a struny pak mají jasnější, hlasitější tón a lépe drží ladění. Z tohoto důvodu někteří kytaristé mění častěji jen struny basové a melodické ponechávají na kytaře déle. Je ovšem třeba používat stále stejných sad, stejné značky a síly. Co se síly strun týče, je zde situace trochu jednodušší, než u strun kovových, protože se základně dělí jen do dvou skupin a to Normal Tension a Hard Tension. V těchto dvou kategoriích se pak dále dělí na měkké, střední, tvrdé a extra tvrdé. Zde tedy záleží na tom, co komu více vyhovuje a jakým způsobem hodlá na klasickou kytaru hrát. Nylonové struny se, na rozdíl od kovových, ke kobylce váží speciálním způsobem.
Kovové (ocelové) struny se prodávají v sadách po klasických šesti, ale i sedmi nebo osmi strunách pro více strunné kytary. Jádro těchto strun je kovové, nejčastěji se používají kovy ocel nebo bronz. Na vinutí se pak používá hliník, bronz, měď, chrom, stříbro, nebo nikl. V některých sadách je struna g vinutá, v některých ne. Já preferuji z několika důvodů klasickou sestavu, tedy strunu g jako melodickou a tedy nevinutou.
Co se síly strun týká, je na každém hráči, jakou si zvolí, nicméně i tady obecně platí, že silnější struny mají lepší, plnější zvuk. Při volbě je také potřeba zohlednit, zda hráč svou kytaru podlaďuje a o kolik, případně pokud ladí svou kytaru do Dropu. (Drop = nestandardní ladění, např. drop D má ladění strun D A d g h e1, tedy ladění, při kterém je basové E podladěno na tón D, případně lze ještě všechny struny podladit o stejný interval, tedy o půltón, nebo více). Platí tedy logická úměra – čím větší podladění, tím silnější struny. Kovové struny se, na rozdíl od nylonových, ke kobylce neváží, ale buď pouze protahují a uchycují pomocí válečku na jejich konci, nebo v případě mechaniky s tremolem se uchycují kamenem. Ve druhém případě je třeba váleček na konci struny uštípnout. Nejběžněji jsou kytaristy používány struny o tloušťkách 8 až 13.
Ladičky
Přesně naladit nástroj je první, co by měl kytarista udělat, když vezme kytaru do ruky. Veškeré ladění vychází z tónu A1 (tón o výšce 440 Hz, také označován jako komorní A). Proto by všichni kytaristé měli mít stále k dispozici kvalitní ladičku. Osobně používám ladičku pouze k naladění tónu A na struně D a zbytek strun doladím podle sluchu na stejném pražci.
Hráč na klasickou nebo akustickou kytaru může vystačit s ladičkou, která snímá zvuk přes mikrofon, tedy v mobilní aplikaci, nebo může používat klasickou ladičku, která bývá vybavena mikrofonem i vstupem na kabel (občas kombinovanou s metronomem), kde digitální (nebo mechanická) ručička ukazuje, výšku tónu. Milovníci starých časů mohou používat i foukací, nebo přesnější vidlicovou ladičku, které obě fungují na principu vydávání tónu o výšce komorního A. Dnes je zřejmě nepoužívanější ladičkou chromatická, klipová ladička, která je použitelná pro všechny druhy kytar (tedy pro klasické, akustické i elektrické) která snímá hraný tón pomocí piezoelektrického jevu, tedy zachytává vibrace a přenáší je dál, v tomto případě na display ladičky, který ukáže jeho výšku.
Elektroakustické kytary mají často ladičku vestavěnou v elektronice již od výrobce.
Pro elektrické kytary nejsou ladičky bez vstupu příliš vhodné (vidlicová je úplně nepoužitelná), takže zde jsou použitelné ladičky klipové, nebo všechny, které mají vstup pro kabel. Přímo pro elektrické a elektroakustické kytary jsou určeny ladičky pedálové, které se zapojují stejným způsobem jako kytarové efekty, a kytaristé je mají často jako součást vybavení pedalboardu (viz díly 7 a 8). Nejvyšší level mezi ladičkami představují ladičky rackové.
Podnožka pro kytaristy
Pokud se chcete věnovat vážné, klasické kytaře, je podnožka nezbytnou součástí vybavení, protože bez ní téměř nelze docílit správného držení nástroje. Umisťuje se pod levou nohu a její seřiditelná výška umožní co nejpohodlnější držení kytary, resp. její pevné usazení a úhel náklonu krku. Někomu vyhovuje menší úhel, někomu naopak větší. Pro ty, kterým podnožka z nějakého důvodu nevyhovuje, jsou v prodeji kytarové podpěry, které mají opět seřiditelnou výšku a umisťují se mezi kytaru a nohu hráče.
Trsátka
Trsátka (plektrum, plectrum) se používají při hraní na kovových strunách. V dnešní době se trsátka vyrábí v mnoha tvarech, z mnoha materiálů, od dřevěných, přes kovové, kožené, až po trsátka kamenná z vybroušeného achátu. Nejběžněji používaná jsou trsátka z plastu ve tvaru slzy. U plastových trsátek si hráč může zvolit jak jejich tvar, tak tvrdost a povrchovou úpravu. Příliš měkká trsátka nebývají vhodná pro sólování. Na základě zkušeností doporučuji jako nejuniverzálnější trsátka o síle kolem 1mm a především s dostatečně zdrsněným povrchem plochy v místě držení (u hladkých trsátek dochází často v průběhu hry k jejich přetáčení). Naopak nedoporučuji trsátka z prohlubní pro palec, protože díky tomuto prolisu hráči znemožňují přesné uchopení dle jeho potřeby.
Do této kategorie lze zařadit i prstýnky, které jsou kytaristy využívány jen velmi zřídka a které jsou alternativou k hraní prsty či trsátkem. Prstýnky umožňují stejnou techniku hraní jako při hraní prsty, ale přitom nabízí zvuk typický pro hru trsátkem. Vybírat je možné mezi plastovými či kovovými prstýnky, které se pochopitelně liší zvukem. Kromě prstýnků lze použít i umělé nehty.
Slide
Slide jsou kovové, skleněné, nebo porcelánové válečky, které se navlékají na prst levé (tedy „hmatníkové“) ruky a slouží při zmáčknutí strun tímto válečkem a jeho posunem po nich k plynulému přechodu mezi jednotlivými tóny. Váleček by neměl být pro prst příliš těsný, protože jej bude pravděpodobně potřeba rychle odložit, a proto se vyrábějí v různých vnitřních průměrech.
Tonebary
Slouží k obdobnému zvukovému efektu jako válečky, jen s tím rozdílem, že mají tvar uzpůsobený pro držení v dlani (nikoliv na prstu).
Kapodastry
Kapodastr je zařízení, které se uchytí na hmatník kytary, kde přimáčkne všechny struny (nahradí tak vlastně ukazovák, který by jinak musel držet barré a tím jej hráčovi uvolní pro hraní). Zvýší se tím ladění celého nástroje. Při použití je důležité, aby kapodastr struny přimáčkl dostatečně silně, ale nerozlaďoval je (zejména pokud má kytara vyšší pražce). Vyrábí se v modelech pro klasické a pro akustické kytary v několika různých systémech stlačování strun, od nejjednodušších, bez možnosti seřizování tlaku na struny, po kapodastry s možností přesného nastavení tlaku pomocí šnekového kolečka.
Kytarové pásy
Pro hraní vstoje je pro každého kytaristu nezbytný kytarový pás. Akustické a elektrické kytary mají pro pás připraveny od výrobce úchyty. Tyto úchyty je u elektrických kytar vhodné nahradit zámky na popruh, které zamezí případnému vyklouznutí popruhu z úchytu na kytaře a tím lze bezpečně předejít pádu a poškození nástroje.
Pásy mají seřiditelnou délku a vyrábí se buď nylonové, textilní, koženkové, nebo kožené. Bezkonkurenčně nejvhodnější jsou popruhy kožené, a to z důvodu jejich trvanlivosti a především jejich drsnějšího povrchu na rubu (strana obrácená k rameni hráče), takže pás neklouže. Vyšší investice do koženého pásu se rozhodně vyplatí.
Navíječe strun
Navíječ strun (klička na struny) je jednoduché a praktické zařízení, které umožňuje rychlejší navinutí nové struny na kolík ladící mechaniky. Vyrábí se buď mechanické, nebo elektrické. Mechanické navíječe jsou často kombinované s kleštěmi na odštípnutí nenavinutých, přebytečných částí strun, nebo (pro akustické kytary) výřezem pro vyjmutí kobylkových kolíčků. Elektrické navíječe umožňují mnohonásobně rychlejší výměnu strun než za použití tradičních metod. Hlavice navíječe bývá konstruována pro ladící mechaniky všech druhů kytar. Po uchycení struny do ladící mechaniky se hlava navíječe nasadí na ladící kolík a velmi rychle strunu navine.
Metronomy
Při cvičení na kytaru je pro každého kytaristu téměř nezbytností metronom, který slouží pro nácvik přesnosti hry a různých rytmů. Metronomy se vyrábí buď mechanické, nebo digitální, lze použít i metronomy v PC, nebo automatický bubeník.
Mechanické metronomy se vyrábí buď s dřevěnou, nebo plastovou schránkou. Rytmus zde udává kyvadélko (ručička), která má na sobě umístěno malé závaží. Posunem tohoto závaží po stupnici se řídí rychlost kliku a zvuk je zde vytvářen mechanicky. Výhodou tohoto metronomu je, mimo jeho estetického vzhledu, jeho příjemný zvuk, určitou nevýhodou pro některé hráče může být nemožnost regulace hlasitosti a nastavení akcentů (kliky jsou pouze stejné).
Digitální metronomy se vyrábí ve spoustě různých tvarů a variant. Zvuk i nastavení jsou zde elektronické. Na těchto metronomech je, samozřejmě kromě rychlosti, možné nastavení různých zvuků kliku, různých taktů a hlasitosti a většinou je možné k nim připojit sluchátka. Lze sem zařadit i metronomy mobilních aplikací, nebo metronomy pro PC, ať již se jedná o metronomy online, nebo o samostatné aplikace, které mají obdobné funkce.
Posledním vynálezem jsou metronomy vibrační, které většinou připomínají tvar hodinek a připevňují se na zápěstí (nebo jinou část těla). Rytmy lze libovolně nastavit včetně akcentů, a to i pomocí vyklepávání tempa, kterému se metronom přizpůsobí. Metronom může pracovat jak v tichém režimu, tak i s klikem ve sluchátkách, popř. s klikem puštěným přes reproboxy. Toto zařízení má i funkci multi-player synchronizace, kdy se může několik muzikantů propojit přes Bluetooth k jednomu telefonu / tabletu a hrát společně podle jednoho metronomu. Tento metronom navíc dokáže díky MIDI přijímat signál z digitálního audio workstationu nebo umožňuje vytvářet a ukládat rytmy a řadit je do setlistu.
Ti pokročilejší, kteří si chtějí cvičení opravdu užít, mohou místo metronomu použít automatického bubeníka, kterých je opět na trhu k dispozici celá řada. Výhodou tohoto zařízení je, že hráč již není odkázán na prosté kliky, ale může si z banky tohoto zařízení vybrat některý z mnoha rytmů a sestav „opravdových“ bicích, nebo si vytvořit svůj vlastní, včetně přechodů, změn v rytmu atd. Jde o nejlepší průpravu pro hraní s živou kapelou.
Pozn. V případě že by jste měli na Jirku Špalka konkrétní dotaz tak ho směřujte do komentářů, rád vám na něj odpoví.