Divoká pražská show Iron Maiden nabídla fascinující zážitek

Britské heavy metalové legendy IRON MAIDEN zahájily v neděli (28. května) ve slovinské Lublani své „The Future Past Tour“, poté se přesunuli do České republiky kde dva dny po sobě, vyprodali pražskou O2 arenu

Skupina IRON MAIDEN 30. a 31. května 2023 pod hlavičkou koncertní agentury Live Nation, přivezla do pražské O2 arény dosud nehrané písně z posledního studiového alba z roku 2021 „Senjutsu“ a futuristické klasiky Somewhere In Time z roku 1986 (plus záplavu bonusových bangerů), byl to určitě jeden z nejunikátnějších setů Maiden, které jsme v Čechách mohli vidět.

Nejnovější setlist Maiden stylově se opírající o éru Somewhere In Time začínal závratným dvojitým titulem Caught Somewhere In Time a Stranger In A Strange Land a později zazněly fanoušky oblíbené Wasted Years a Heaven Can Wait, nemluvě o teprve druhém premiéře Alexander The Great. To vše bylo zahaleno pražským davem, který se rád vykoupal v troše nostalgie, ale nejvíce osvěžující částí středečního večera byl nejnovější materiál britských ikon.

The Writing On The Wall je strhující skladbou ve středním tempu, ta zněla naprosto kolosálně a její uším lahodící refrén, má všechny předpoklady pro to, aby se v budoucnu stal koncertním hitem. Odehrání více než desetiminutových eposů Death Of The Celts a Hell On Earth byl odvážný krok, ale vyplatilo se, Dickinson, který měl vážně skvělý hlas, byl ve svém živlu.

Skladby Fear Of The Dark, The Trooper a Iron Maiden předvídatelně, ale důrazně přinesly nejhlasitější zpěvy večera a byl tu i vítaný návrat skladby Can I Play With Madness, která se poprvé po téměř deseti letech neuvěřitelně objevuje v setech Maiden. Hell On Earth se pyšnilo pyrotechnikou, nemluvě o absolutním vyvrcholení s emotivním refrénem „Love in anger, life in danger“. Všechno to znělo a vypadalo obrovsky, epicky a klasicky maidenovsky.

Zatímco turné Legacy Of The Beast vystupňovalo Maidenino showmanství na nevídanou úroveň, tak The Future Past se trochu drží na uzdě, ale nabízí dostatečnou podívanou, aby všechny ty přídavky byly opravdu úderné.

Vedle standardních doprovodných bannerů se leskly LCD obrazovky poseté zábavnými vizuálními prvky, ať už jde o The Prisoner, který odkazuje na stejnojmenný televizní seriál z 60. let, The Trooper, který připomíná válečný epos The Charge Of The Light Brigade z roku 1936, nebo Wasted Years, který se v průběhu let vytasil s epickým Eddieho designem.

Skladby Somewhere In Time byly povýšeny nádhernými neonovými sci-fi motivy ve stylu Blade Runnera, přičemž Dickinson se tématu chopil hned od začátku a objevil se v kombinaci s pláštěm a brýlemi kdy vypadal jako z pokračování Cyberpunku 2077. Ani Eddie neodolal, aby se co nejdříve zapojil do akce, a hned na začátku se objevil ve své podobě Cizince, aby se později objevil v podobě kyborga a poté samuraje (velkého i malého).

„Každý den, kdy hrajeme, je nejlepší den našeho života,“ rozplýval se Dickinson, když s Wasted Years emotivně uzavírali večer. Soudě podle úsměvů na tvářích všech, kteří opouštěli O2 arenu, bylo jasné, že to cítí stejně. Maiden nadále stárnou jako dobré víno. Metal má stále štěstí, že je má!