Začínáte hrát na kytaru nebo už máte základy za sebou? Exkluzivně jsme pro vás připravil serii kytarových rad a tipů od kovaného rockera Jiřího Špalka!
#7 Kytarové efekty / procesory
Kytarové efekty jsou zařízení, která slouží k modulaci zvuku nástroje. Zkreslují nebo upravují úroveň signálu z kytary, nebo jej zesilují. Jedná se většinou o zařízení, která po jejich požadovaném nastavení ovládá kytarista nohou sešlápnutím pedálu, tedy je může zapínat a vypínat i v průběhu hraní.
Historie kytarových efektů sahá až do padesátých let minulého století. V roce 1952 spatřil světlo světa první delay (samozřejmě páskový a s lampami), v 60. letech se objevují první kreslítka, osazená germaniovými tranzistory. Dnes je kytarových efektů je opravdu velké množství a proto zde v příštím dílu vyjmenujeme jen některé. Výběr efektů provádí kytarista především podle druhu muziky, které se věnuje, takže někteří kytaristé (pokud se neobejdou úplně bez nich) si vystačí jen s několika málo základními, někteří mají celé složité sestavy desítek různých efektů, které mezi sebou různě kombinují. Ve všech případech lze u každého jednoho efektu nastavit jeho intenzitu a další charakteristiky.
Jednotlivé zvuky jsou u některých efektů tvořeny analogovými součástkami. U kytarových procesorů je situace jiná, neboť zde je zvuk vytvářen procesorem. Kytarové procesory mají lepší ovládání doplněné různými displeji a disponují větší škálou efektů.
Kytarové efekty jsou buď „kompaktní“ pedály (nejvíce používané, kytaristy hovorově nazývané „krabičky“), nebo mají formu multiefektů.
U kompaktních pedálů jde o krabičky obsahující vždy pouze jeden efekt a jeden spínač, tedy jedna krabička = jeden efekt. Zapojují se mezi kytaru a zesilovač, nebo do efektové smyčky (viz níže), někdy se používá označení stomp-box, foot-box a další.
Multiefekty/procesory jsou komplikovanější, v absolutní většině digitální přístroje, obsahují více druhů efektů (jako kdyby bylo několik krabiček integrováno do jednoho šasi) s možností jejich nastavení do mnoha presetů (možností nastavení kombinací několika efektů například čistý zvuk zesilovače, k němu chorus a delay). Pokud chcete k této kombinaci během skladby přidat ještě např. zkreslení, musíte si vytvořit další preset. Nejde tedy měnit jednotlivé efekty, ale pro každou změnu je třeba vytvořit celý nový preset.. Multiefekty se stejně jako kompaktní pedály zapojují mezi kytaru a aparaturu či do efektové smyčky (viz níže). Tyto efekty jsou řešeny buď jako „podlahové“, formou panelu, ve kterém jsou přímo vestavěné efekty, které kytarista opět ovládá pomocí pedálů nohou, nebo jsou ve formě rackové, což jsou většinou profesionální, velmi kvalitní a drahé efekty, které se instalují do racků.
Tyto efekty jsou pak na dálku ovládány lištou, kterou má hráč umístěnu opět na zemi, aby bylo možné je zapínat a vypínat sešlápnutím. Rackové multiefekty je velmi vhodné kombinovat s nožním MIDI ovladačem. V případě, že máte v plánu využít tohoto řešení, je vhodné vybírat rackový multiefekt také podle toho, zda má Ctrl výstupy, kterými lze volit kanály aparátu a část systému lze pak řídit pomocí jednoho MIDI kontroleru bez nutnosti mít v pedalboardu přepínač zesilovače a navíc odpadne vedení kabelů efektové smyčky po pódiu. MIDI ovladačem lze samozřejmě obdobným způsobem ovládat i sestavu kompaktních pedálů.
Efekty se do systému zapojují buď v pořadí kytara – efekt(y) (multiefekt) – zesilovač, nebo pomocí efektové smyčky, kdy jsou efekty napojeny přímo na výstup a vstup na zesilovači (a tím je kytara k zesilovači připojena přímo, bez tohoto mezičlánku)
V případě používání jednotlivých efektů (krabiček) se často řeší, v jakém pořadí je v řetězci efektů zapojit. Tato otázka však nemá jednoznačnou odpověď a je tématem nekonečných diskusí mezi kytaristy. Každá kombinace zapojení tvoří zcela jedinečné možnosti práce se zvukem. Například je velký rozdíl v zapojení Wah-wah pedálu před nebo za zkreslení. Uvedu zde nejobvyklejší způsob řazení:
Kytara -> efekty upravující hlasitost (Compressor) -> efekty modulující frekvenční spektrum (Pre-distortion EQ) -> zkreslení (Distortion) -> efekty modulující frekvenční spektrum (Post-distortion EQ) -> modulační efekty (Wah-wah) -> efekty upravující hlasitost (Volume, Tremolo, Limiter, Noise Gate…) -> efekty pracující s časovým průběhem (Delay, Echo, Reverb) -> zesilovač
V případě užití efektové smyčky se pořadí nemění, pouze se do ní nezařazují distorze, tudíž odpadá rozdělení pre/post-distortion ekvalizace. Stejně tak se před zesilovač zapojuje Wah-wah pedál.
True Bypass
Tru-bypass efekty eliminují problém s ovlivňováním signálu i v době jejich vypnutí. Obsahují mechanický spínač, který umožní, aby signál vypnutý efekt úplně obešel a nebyl tedy vůbec ovlivněn průchodem skrz obvody efektu. U efektů, které true-bypassem vybaveny nejsou, může docházet k tomu, že i při jejich vypnutí nějakým způsobem signál ovlivňují. Tento problém je způsoben tím, že i při vypnutém stavu musí signál procházet přes jejich obvody (kvůli tomu musí být pedál stále napájen proudem, protože bez nabité baterie nebo zapojení do elektrické sítě efekt nenechá signál vůbec projít). Jednoznačně lze tedy říct, že je daleko vhodnější volit efekty true-bypassem vybavené. Někteří výrobci své efekty označují přívlastky podobnými „true-bypass“, ale pozor, ne vždy musí jít o skutečný bypass.
Samostatnou kapitolu efektů tvoří kytarové syntezátory. To jsou zařízení, která dávají kytaristům možnost simulovat hrou na kytaru zvuk jiných nástrojů, např. klávesových nebo strunných (housle, viola apod.), ale také umožňují propojení kytary a počítače.
Pro klasické, ale zejména akustické kytary, se dají teoreticky použít jakékoliv efekty, ale v praxi se používají obvykle jen chorusy, kompresory, zpožďovací efekty (většinou Delay), občas smyčkové (loopy). Tyto efekty mohou značně rozšířit tóny akustické kytary. Smyčkové a zpožďovací pedály mají v oblibě sóloví akustičtí kytaristé, lze je použít k vytvoření fráze nebo hudebního prostoru uvnitř skladby. Pro akustické kytary jsou v prodeji i multiefekty, které kombinují různé efekty vhodné pro tyto kytary. Pro zesílení obvykle slabého signálu je vhodné sadu jednotlivých efektů doplnit dobrým preampem (viz 3. díl, věnovaný akustickým kytarám).
Napájení efektů
Aby efekt pracoval, je nutné, aby byl napájen elektrickým proudem. Existuje několik řešení: nejjednodušší je použití klasické (nejčastěji 9V) baterie. Její nevýhodou je ovšem to, že může dojít k jejímu vybití, což má mimo nefunkčnosti efektu navíc u efektů nevybavených true-bypassem za následek přerušení signálu a tím vyřazení celého systému (viz výše). Spolehlivějším způsobem je tedy napájení pomocí adaptérů. Zde je nutné dál si pozor na polaritu (plus/minus uvnitř/vně).
Protože efekty většinou potřebují jen velmi málo proudu (řádově v desítkách mA), je možné a i vhodné napájet více efektů pouze z jednoho zdroje (samozřejmě pokud nemají rozdílné požadavky ohledně voltáže a polarity). Je možnost dokoupit k běžnému adaptéru kabelovou větev a nechat tedy z jednoho adaptéru vést více kabelů s koncovkami, pro každý pedál zvlášť. Nevýhodou tohoto řešení je, že tak vzniká zdvojené zemnění (jedno přes signálové kabely, druhé přes napájecí), může způsobit vznik ruchů nebo jejich zesílení. Proto je vhodné napájení rozdělit a jednotlivé zdroje galvanicky oddělit, tím se zabrání vzniku druhého uzemnění. V prodeji jsou i zdroje přímo určené k napájení více efektů a které mají několik samostatných výstupů pro napájecí kabely (které se dají opět dále větvit). Nevýhodou těchto zdrojů je jejich vyšší pořizovací cena.
Různé výkyvy v síti a interference v elektrických rozvodech mohou mít za následek v lepším případě kolísavou kvalitu zvuku, v horším případě i výpadek celého aparátu. Tyto nedostatky, které se objevují především při živém hraní, se dají eliminovat napěťovými distributory, jejichž lepší verze jsou vybaveny i stabilizátory hlídající a vyrovnávající hladinu napětí. Tyto většinou rackové komponenty napomáhají díky několikanásobné filtraci signálu (EMI, RFI) k čistému zvuku bez parazitních, rušivých brumů a šumů. Disponují i ochranou proti zkratu, špičkám a rázům, ampérovou pojistkou a některé modely také ukazatelem vstupního napětí a proudu.
Pedalboardy
Pokud kytarista používá více krabiček a nechce je sestavovat a propojovat před každým vystoupením, umisťuje je na tzv. pedalboard, což je v podstatě jakýsi pultík s nakloněnou plochou, na který se připevní krabičky, navzájem propojené kabely a většinou i připojené ke zdroji, který bývá součástí sestavy pedalboardu. Velikost pedalboardu se řídí podle množství v něm umístěných efektů. Před použitím kytarista prostě pedalboard umístí na zem, připojí kytaru a aparát, a díky nakloněné ploše může pohodlně nohou obsluhovat pedály. Pedalboard se přepravuje buď v pevném, nebo látkovém polstrovaném kufříku.
Vhodnou součástí vybavení pedalboardu je kromě napájení také buffer, který dorovnává ztrátu signálu, která vzniká zejména při používání dlouhých kabelů, nebo velkého množství krabiček.
V příštím dílu si uvedeme seznam některých kytarových efektů s krátkými popisy jejich funkcí.
Pozn. V případě že by jste měli na Jirku Špalka konkrétní dotaz tak ho směřujte do komentářů, rád vám na něj odpoví.