První květnovou sobotu se uskutečnil očekávaný návrat skupiny Skillet do České republiky. V Praze ve Foru Karlín, rockoví velikáni v rámci svého turné Day of Destiny odehráli strhující koncert!
Fanoušci vždy ocení, když se vchody otevřou s dostatkem času na to, aby se místo konání pozvolna naplnilo před první doprovodnou kapelou, a ocenili to i v sobotu 6.května večer v pražském Foru Karlín. Kulturní stánek se plnil rychle a byl připraven na rockovou skupinu z Detroitu Eva Under Fire, která byla první na řadě.
V setu složeného výhradně z nejnovějšího alba Love, Drugs & Misery (kromě coververze „Separate Ways“ od Journey), který kapela zahájila skladbou „Comatose“, zpěvačka Eva Marie jejíž hlas vás zasáhne jako nákladní vlak přijíždějící odnikud, ukázala svou sílu a působivý hlasový rozsah.
Když své vystoupení zakončili jedním ze singlů z posledního alba, bylo jasné, že Eva Under Fire měli po tomto večeru spoustu nových fanoušků. S lehkostí roztrhali sál a zahřáli dav natolik, že se návštěvníci po odehrání jejich setu okamžitě přesouvali do zadní části sálu, aby si u barových pultů nechali uhasit doutnající uhlíky ve vlasech.
Další kapela Like A Storm přijela až z Nového Zélandu. Zpěvák Chris Brooks, se rovnou přesunul k nástroji didgeridoo a předvedl strhující intro. V prvních dvou písních setu zazněly dvě skladby z jejich prvního alba The End of the Beginning. Působilo to trochu jako test, zda jsou v publiku nějací dlouhodobí fanoušci, někteří diváci testem prošli a byli schopni zpívat spolu s nimi, ti kteří skladby neznali, si je i přesto velmi užívali.
Bratři Chris a Matt Brooksovi se v několika písních dělili o zpěv. To bylo patrné během velmi emotivní písně „Pull Me from The Edge“, kde se dělili i o roli sólové kytary, a rozhodně bylo znát, že bratři spolu strávili hodně času hraním. Celý set zpestřili coververzí písně „TNT“ od ACDC. Na závěr zazněl jejich největší hit „Love the Way You Hate Me“ a byli očividně nadšení, že jsou tady, jejich energie během celého setu ani jednou nepolevila. Pódium opustili za opravdu uznalého potlesku.
Headlineři SKILLET kteří vtrhli na podium po deváté večerní, nejsou v našich končinách žádnými nováčky, takže bylo uvnitř zaplněného Fora Karlín rušno. Bubenice Skillet a doprovodná vokalistka Jen Ledger byla první, kdo vystoupil na pódium s mávnutím do davu a rychlým úklonem, než se posadila k bicím.
Hlavní zpěvák a baskytarista John Cooper přivítal publikum po úvodní skladbě „Feel Invincible“, než se rozjela další píseň „Rise“. Pokud si přítomní fanoušci mysleli, že předchozí dvě vystoupení přinesla do multifunkčního sálu energii, pak Skillet vytrhli ze zdi energetickou skříň, nahradili jí svým vlastním kompresorem a neohlíželi se zpět. Tento supercharger triumfoval během třetí písně, konkrétně „Surviving the Game“, když si John Cooper nechal připnout dvě kouřová děla na paže a vystřeloval z nich obrovská oblaka kouře nad publikum. Kdyby jen podívaná prodávala vstupenky, pak by Skillet byli headlinery všech arén.
Někdy jsou kapely především o zpěvákovi, ale u Skillet to rozhodně neplatí. Jako kapele jim pódium patří společně. Následoval jeden hit za druhým, přičemž jak v „Awake and Alive“, tak v „Hero“ se Jen Ledger vynořila zpoza své bicí soupravy, aby se vpředu ujala mikrofonu a zazpívala po boku Coopera, spolu s ním se poprvé objevil i koncertní hudebník Tate Olsen na violoncello.
Jen Ledger je jednoznačně jednou z klíčových složek celkového zvuku kapely. Je těžké si představit album Skillet bez Jenina hlasu, který proráží drsnost Johnova vystoupení, a když zpívá, její nádherné tóny dodávají písním více vrstev, než by jinak bylo možné. Je to styl přednesu, který kapelu odlišuje. O kytary se během celého vystoupení starali Seth Morrison a Johnova manželka Korey Cooper, která házela kytarou a sebou jako vířící derviš, prostřednictvím svých nástrojů předávali jedno pozitivní poselství za druhým.
Po celý set kapela vydávala tolik energie, kolik jen bylo fyzicky možné. Nová skladba z rozšířeného alba „Dominion“, „Psycho In My Head“, byla absolutním belterem, pak si oddechli u krásné „Anchor“, než se vrhla zpět do bouřlivé „Comatose“ a dav se překonával v tom, jak hlasitě zpíval refrén ale výjimečně hlasitý bylo po celou dobu u songu „Monster“.
Když kapela opustila pódium, téměř okamžitě se ozvalo skandování a požadování přídavku. Skillet jim rádi vyhověli a vrátili se se svou charakteristickou závěrečnou písní „The Resistance“, která okamžitě po zaznění intra naposledy rozproudila energii v publiku.
Show končila za ohlušujícího jásotu, než publikum zmizelo do noci. Nutno konstatovat, že se jednalo o fantastické živé vystoupení a nezbývá než se těšit, že v blízké budoucnosti všechny tři kapely znovu uvidíme.