Letošní ročník největšího českého hudebního festivalu Rock for People plný hvězdného obsazení je za námi a my vám z hradeckého festival parku přinášíme jeho průběh z fotoreportérského pohledu
Léto je živnou půdou pro festivaly, o tom není pochyb. Od všech žánrů až po různá místa konání, pokaždé je to něco speciálního a nikdy to neomrzí. Na prvním místě jsou samozřejmě kapely, pak dobré pivo, soutěže, různé lounge a hang out spoty a několik pódií. Toto všechno na jednom místě je tím, co nás nutí vracet se rok co rok na místa činu a jedním takovým místem je festival Rock for People jehož 27. ročník se uskutečnil ve dnech 8. až 11. června 2023 v Parku 360 v Hradci Králové.
Od čtvrtka do neděle, navštívilo festival Rock for People přes pětatřicet tisíc fanoušků ze všech koutů Česka ale i Evropy, kteří si mohli vybrat ze sto třiceti koncertů, všech možných žánrů na sedmi hudebních scénách, ano je to tak 130 což znamená nějakých 32 koncertů denně, takovou porci muziky můžete zažít jen na tomto festivalu a k tomu všemu velmi pestrý doprovodný program.
Na Rock for People jsem letos vyrazil s plánem, nesnažit se za každou cenu stihnout všechno jako v loňském roce, proto jsem některé kapely už před příjezdem vypustil a zaměřil se na koncerty na KB Stage (největší evropské podium, takzvané Fat Lady), YouTube Music a Evropa 2 stage, kde se odehrávalo to nejzásadnější, ale tady to není nic neobvyklého. Můžete vidět všechno nebo nic, ale stále máte spoustu zábavy, RFP je prostě úžasný díky širokému výběru dostupné hudby.
Do areálu jsem dorazil ve čtvrtek kolem poledního, po nezbytné akreditační proceduře a následném vybalení a postavení stanu ve Work campu, jsem natěšený a za ideálního letního počasí, vyrazil do víru festivalového parku za muzikou.
První festivalový den jsem začal s americkou deathcorová partičkou Lorna Shore, poté následovala kapela Horkýže Slíže, od ní jsem se přesunul k punkové skupině Destroy Boys abych se záhy vrátil k obřímu podiu na vystoupení americké metalcore/alternative rockové kapely I Prevail kde jsem si také později vychutnal pětičlennou metalcorovou formaci Architects z britského Brightonu, ale než se tak stalo, tak jsem si ještě poslechl tvorbu amerických punk-rockerů Anti-Flag kteří do prvního festivalového dne vnesli skvělý a svěží punk-rockový vítr do plachet, dvěmi slovy „Top kapela“.
Ale brzy měli hrát Simple Plan kteří se museli dělit o pozornost publika s kapelou Polaris jelikož hrála ve stejný čas, obě jsem ale stíhal, když dohráli, následoval velký davový přesun od Youtube Music ke KB stage, kde se připravoval největší headliner čtvrtečního večera, SLIPKNOT. Že mají v Evropě solidní fanouškovskou základnu bylo vidět i tady. I když metalová saň vystoupila bez klávesáka Jonese se kterým se v nedávné době rozešla, a také bez perkusionisty a hlavního tahouna Shawna „Clowna“ Crahana, který zůstal doma kvůli zdravotním problémům své ženy, tak hráli skvěle. Bohužel nebyla možnost udělat žádnou fotku ve fotopitu, managment kapely to nepovolil.
Blížící se pokročilá noční hodina a numero 35.000 na krokoměru pro mě bylo signálem šetřit se na další tři dny naplněné hudbou a protože mít v nohou desítky kilometrů, spát ve stanu a ráno vypadat svěže je trochu náročné, tak jsem první festivalový den s příjemným pocitem zakončil. Cestou do kempu jsem se ještě zastavil na pár posledních písniček kapely Lety Mimo a pak už rovnou do spacáku.
Další kteří na festivalu ve čtvrtek 8. června vystoupili: Bloodywood, Demob Happy, Destroy Boys, The Foxies, Stray From The Path, Taylor Acorn,Shogun Tokugawa, TH!S
Druhý den na festivalu byl opět plný nezapomenutelných momentů. Já své páteční foto putování započal u tuzemské kapely Hentai Corporation, následně jsem objektiv fotoaparátu šel zamířit na punkovou partu Set It Off z Floridy. Zvědavost mi nedala a tak jsem neodolal kanadské zpěvačce LØLØ která si svou popularitu získala díky coverům známých hitů, které nasbíraly na YouTube téměř 3 miliony zhlédnutí. Z fotografického hlediska to nebyla špatná volba.
Na seznamu jsem měl také vystoupení amerického muzikanta pod psuedonymem Mod Sun jehož kořeny sahají do pop-punkových sfér. Následovala česká klasika Vypsaná fiXa která patří ke stálicím královéhradeckého festivalu. Další ze zahraničních interpretů, byla v mém hledáčku americká nu metalová a rap rocková skupina z Los Angeles, Hollywood Undead ke které se během jejího vystoupení připojila britská kytarová sexy hvězda, Sophie Lloyd která přijela s Machine Gun Kellym.
Ujít jsem si nenechal ani extravagantní modrovlasou popovou provokatérku Ashnikko, jejíž hudba se točí kolem témat ženské síly, pomsty a sexuální pozitivity. Její vystoupení bylo opravdu velmi provokativní a sexuálně laděné. Dalším lákadlem pátečního programu u kterého jsem nechyběl, byla také americká skupina Billy Talent která do Hradce zavítala po desetileté pauze.
Hlavní hvězdou byl americký rapper z Clevelandu v Ohiu Machine Gun Kelly, vlastním jménem Colson Baker. Jeho kariéra se v průběhu let rozdělila na rapovou a pop-punkovou, ve které v aktuálních dnech sbírá jeden úspěch za druhým a obráží vyprodané haly po celém světě. Jeho pyramidová scéna na RFP byla fascinující, jeho hodinu a půl dlouhá show už tolik ne.
Páteční večer pro mě končil vystoupením Palaye Royale kteří mají v Čechách velkou popularitu. Stan s Evropa 2 stage byl doslova přeplněn fanoušky. Když jsem se vracel v noci do stanu, areálem zněl rytmus slovenských Small Town Life. Byl to pro mě opět velmi vydařený den, plný nového poznání ale další lákadla byla přede mnou.
Další kteří na festivalu v pátek 9. června vystoupili: Call Me Karizma, Cane Hill, Cold Years, Kelsy Karter & The Heroins, The Reytons, Rikas, Sleep Token, Upsahl, Vistas,Eversame, Hello Marcel, Horrible Creatures, Liquid Jesus, Pendl, PKF – Prague Philharmonia + Clarinet Factory, Severals, The Silver Spoons, Small Town Life, Sunset Trail, Tchert
Třetí den jsem se ještě vznášel na vodách úžasu z toho předešlého. Se seznamem kapel na které jsem měl předem spadeno, jsem vyrazil do chilling zóny. Jako první jsem zavítal na německou indie partičku Giant Rooks která rozdávala energii na všechny strany. Sázkou na jistotu byla z české nabídky kapela Wohnout, na kterou čekal úctyhodný dav. Wohnouti, kteří jako jediní z českých zástupců letos odehráli svůj koncert na hlavní stagi, opět dokázali proč jsou fanoušky tolik oblíbení.
Docela ucházející show předvedli také američtí indie pop-rockoví X Ambassadors, pro které to nebyla první zastávka na Rock for People. Na kanadskou pop-punkovou kapelu Papa Roach a její živé vystoupení, jsem slyšel mnoho chvály a musím uznat, že dostála své pověsti. Partička která před pódium přilákala obrovskou masu lidí, mě velmi nadchla. Její zpěvák Jacoby Shaddix dokázal přenést všechnu svou energii na publikum, které mu to opětovalo. S celou skupinou se navíc mohli fanoušci setkat na autogramiádě.
While She Sleeps, pro tuhle britskou partičku mají fanoušci metalcoru v srdci speciální místo, na začátku možná nevypadali tak přesvědčivě, ale po několika písních tahle kapela rozproudila dav do opravdového šílenství. Ale většina fanoušků v sobotu dorazila na britskou skupiny The 1975 v čele s frontmanem Mattym Healym. První polovina koncertu se nesla v jejich lyričtější a pomalejší tvorbě, během druhé půlky vsadili na starší hity z předešlých alb, pro mě osobně ale byla hlavním hvězdou sobotního dne kalifornská hard rocková skupina Papa Roach.
Před koncem koncertu The 1975 jsem ještě zašel do stanu Evropa 2 stage kde začínala hrát anglická kapela Punk Rock Factory ale jejich punkové covery mě nijak nenadchli a tak jsem nabral směr kemp a v půl druhé ráno zalezl opět s několika desítkami kilometrů v nohou do stanu.
Další kteří na festivalu v sobotu 10. června vystoupili: Alice Merton, Heriot, Invisions, Kid Brunswick, Landmvrks, Lazy Habits, Lizzie Esau, The Menzingers, Paledusk, Picture This,Kluci, Cocotte Minute, I Love You Honey Bunny, Kluci, Mc Gey, Monsters & Monstership, Mr. Moss, Readymade Backsliders
Poslední festivalový den jsem si k focení a poslechu, vybral australskou pop punkovou kapelu z Austrálie, Stand Atlantic s frontwoman Bonnie Fraser. Mojí pozornosti neunikla Filharmonie Hradec Králové která vystupovala na stagi Evropy 2 pod obrovským šapito, při skladbě Novosvětská od Antonína Dvořáka návštěvníci v předních řadách vytvořili moshpitový kruh a to se nikde jinde nezažije.
Hlavní KB stage otevíralo trio The Warning, jejich hard rock byl na festivalu vítanou změnou a myslím, že přítomné publikum stejně jako mě, trojice sester z mexického Monterrey bavila. Poměrně zajímavá pro mě byla kalifornská kapela Beauty School Dropout a jejich bezešvá směs popu, rocku, punku a hip hopu stejně jako duo Nova Twins které naservírovalo punk žánrovou směsicí syrové punkové energie, ilegální rave elektroniky a neomluvitelného grimey postoje.
The Hara byla účastníkem i na loňském ročníku, letos ale na poslední chvíli dostali nabídku, která se neodmítá, zamířili totiž rovnou na hlavní stage. Kapelu Nothing More řadí rockové publikum mezi oblíbené kapely, které se při každém vystoupení pohybují na hranici mezi populismem a intimitou tak že spokojenost.
Nesmím zapomenout na britské rockery Nothing But Thieves kteří mají přes 780 000 prodaných alb, 920 miliónů přehrání na streamovacích službách, kolem 200 miliónů zhlédnutí na YouTube, vyprodané koncerty v 35 zemích, jejich vystoupení mi ale přišlo nezáživné až nudné, možná nejsou kapelou kterou bych ocenil ale koneckonců každý z nás má rád různé věci a o tom to tady je. Předposlední formací na letošním festivalu RFP na kterou jsem se zašel podívat, byla australská rocková skupina ze Sydney RedHook s divokou frontwoman Emmy Mack.
I když slunce dávno zapadlo a celý festival se chýlil ke konci, mezi lidmi to nebylo cítit. Jako první den, byl ten poslední stejný. Lidé se potulovali, užívali si a čekali na hedlinera. MUSE není třeba představovat. Tito pánové přijeli s dechberoucí futuristickou show, hypnotickými efekty, nezaměnitelným zpěvem a texty, které se vryjou hluboko pod kůži. Ještě dnes, několik dní po koncertu mám husí kůži když si na jejich vystoupení vzpomenu. Bylo to prostě fascinující!
Další kteří na závěrečném dni festivalu v neděli 11. června vystoupili: Bury Tomorrow, Girli, The Chats, Nothing More, Stand Atlantic, Sunset Trail, Tigress, The Warning, Youth Sector,Václav Neckář & Bacily, Ben Cristovao, Bez Ladu a Skladu, Insania, Kašpárek v Rohlíku, Mean Daddies, Pam Rabbit, PSH Live Band, Radosta, Tata Bojs, Girli, The Valentines
A tím pro mě letošní sedmadvacátý ročník skončil, po koncertu jsem se odebral na parkoviště a ještě v noci plný dojmu, zážitků a nových poznání jsem se vydal na cestu domů s tím, že tento ročník Rock for People byl jednoznačně TOP! Festival se posunul na vyšší úroveň, otázkou je, zdali je ještě možnost nějakého jejího překonání.
Jedna věc je však jistá. Pokud se chcete cítit uvolněně a na pohodu víc než kdy předtím a nehodláte se nudit, tak Rock for People je určitě tím pravým místem. Velké díky všem, kteří se na této akci podíleli, protože to, co společně dokázali, překonalo veškerá má očekávání. Zvláštní poděkování směřuji do Press centra za skvělou péči o novináře a fotografy ! Tak snad zase příští rok na viděnou.